Nejstarší strážkyně amerického národního parku odešla do důchodu ve 100 letech. Betty Reid Soskin měla neobyčejný život

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
Betty Reid Soskin
Zdroj: Cullen328 Photo by Jim Heaphy, CC BY-SA 3.0 , via Wikimedia Commons

Betty Reid Soskin zažila rasovou segregaci, přispěla k civilnímu úsilí během druhé světové války a založila jeden z prvních obchodů s gramofonovými deskami v oblasti San Franciska. To vše předtím, než se v 84 letech stala nejstarší strážkyní národního parku v Americe.

Historii se nejlépe učíme od lidí, kteří ji žili a zažili. Betty Reid Soskin alias Rangerka Betty byla pro americkou Správu národních parků neuvěřitelným přínosem, a to především díky sdílení zkušeností, které by jinak zůstaly nepovšimnuty či zapomenuty.

Když ji Správa národních parků v roce 2006 najala do svých služeb, našli v ní skutečný poklad. Rangerka Betty vydržela segregaci a během druhé světové války pracovala jako válečná úřednice pro americké letectvo v segregované pomocné jednotce. Velkou část svého života strávila bojem za občanská práva a připomínáním role černošek během válečného konfliktu.

Tyto příběhy pak sdílela s návštěvníky národního historického parku více než patnáct let. Teprve letos v březnu odešla ve svých 100 letech do důchodu jako nejstarší aktivní strážkyně parku v zemi.

Stála u samotného vzniku parku

Rosie the Riveter World War II Home Front National Historical Park je národním historickým parkem v Richmondu v Kalifornii. Park zachovává a ukazuje dědictví domácí fronty Spojených států během druhé světové války.

Jeho účelem je pak především vzdělávat návštěvníky o válečném úsilí amerických civilistů a upozorňuje zejména na roli žen a Afroameričanů ve válečném průmyslu. Vlastní životní zkušenosti z Betty Soskin udělaly tu nejlepší možnou průvodkyni.

S rasismem bojovala celý život

Narodila se jako Betty Charbonnet 22. září 1921 v Detroitu v Michiganu. Rodiče byli katolíci z Louisiany a pocházeli z cajunského a kreolského prostředí. Bettyina prababička se v roce 1846 narodila do otroctví a sama Betty zažila všudypřítomný rasismus, který v Americe panoval i o sto let později.

Rané dětství strávila s rodinou v New Orleans. V roce 1927 přežila ničivou povodeň v Mississippi a poté se s rodinou přestěhovala do Oaklandu v Kalifornii, kde vystudovala střední školu.

Chtěla pomoci válečnému úsilí

Navzdory skutečnosti, že lidem „jiné barvy pleti“ nebylo dovoleno vstoupit do válečných jednotek jako řádným členům, Betty cítila, že je její povinností pomáhat v civilním úsilí během druhé světové války. V roce 1942 tak začala pracovat pro americké letectvo v segregované odborné pomocné jednotce zvané Boilermakers Union A-36. Byla zodpovědná především za vyřizování změn adresních lístků pro dělníky, kteří se kvůli válce často stěhovali.

A našla si čas i na lásku. Po krátkém románku s baseballovou legendou Jackiem Robinsonem potkala muže jménem Mel Reid. Vzali se v roce 1943 a o dva roky později založili v Berkeley v Kalifornii Reid’s Records. Obchod byl jedním z prvních hudebních obchodů vlastněných Afroameričany a specializoval se na soulovou a gospelovou hudbu. Zůstal v provozu až do roku 2019.

Vyhrožovali jim zabitím

Manželé měli čtyři děti a rodina se neustále potýkala s rasismem. Poté, co si rozhodli postavit dům na předměstí Walnut Creek, kde žili bílí Američané, museli čelit mnoha výhrůžkám smrtí. Vydrželi a Betty to inspirovalo k psaní protestních písní během hnutí za občanská práva a k práci v politickém štábu v 60. letech.

V roce 1972 se Betty rozvedla s manželem a později se provdala za Williama Soskina, profesora psychologie na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Pokračovala ve své práci ve štábu i jako aktivistka a stala se terénní zástupkyní poslankyně Dion Aronerové.

Během práce pro Aronerovou měla za úkol pomáhat s rozvojem národního parku, který měl připomenout přínos žen během druhé světové války. Přispěla nemalou měrou k vypracování plánu řízení celého parku. Za svou práci byla v roce 1995 dokonce jmenována Ženou roku a získala ocenění od Muzea druhé světové války v New Orleans.

V práci rangerky našla svůj smysl

Národní historický park Rosie the Riveter byl dokončen v roce 2000. Betty Soskinová sehrála klíčovou roli při tvorbě vzdělávacího obsahu parku a její nadšení a ambice vedly k tomu, že ji v roce 2006 Správa národních parků nabídla v Rosie the Riveter částečný úvazek.

V roce 2011 pak získala trvalé místo strážkyně parku. Posledních patnáct let tak strávila prováděním návštěvníků a vysvětlováním skutečné historie Afromeričanů a jejich přínosu během druhé světové války.

Čerpala z vlastních zkušeností s diskriminací a segregací, vedla veřejné programy, prohlídky a pořádala nespočet přednášek v historickém parku. Osobními zkušenostmi vdechla této historii zcela nového ducha a návštěvníci ji zbožňovali.

Ocenění od prezidenta

Její odkaz byl tak velký, že v roce 2015 obdržela prezidentskou minci od prezidenta Baracka Obamy. V září minulého roku Rangerka Betty oslavila 100. narozeniny a letos v březnu oficiálně odešla do důchodu.

Hold své zaměstnankyni vzdala nejen Správa národních parků. K odchodu na zasloužený odpočinek pogratulovala Betty řada významných osobností, včetně bývalého prezidenta Baracka Obamy.

Zdroj: npr.org, dailymail.co.uk, allthatsinteresting.com
Autor: Michaela Pauerová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články