Incident Čičidžima: Jak George Bush starší během druhé světové války těsně unikl před japonskými kanibaly

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
George Bush
Zdroj: Naval History & Heritage Command, Public domain, via Wikimedia Commons

V září roku 1944 přežilo devět mladých amerických letců sestřelení letadel u pobřeží malého, ale významného tichomořského ostrova Čičidžima. Osm z nich bylo zajato, mučeno, zabito a následně snědeno Japonci. Devátému se podařilo dostat na moře.

Unikl tak strašlivému osudu, který se stal známý jako incident Čičidžima. Dvacetiletý pilot, který přežil, se měl stát budoucím americkým prezidentem. Jmenoval se George Herbert Walker Bush.

Stal se nejmladším letcem námořnictva

Georgi H. W. Bushovi bylo sedmnáct let, když Spojené státy vstoupily do války. Jakmile mu bylo osmnáct, neváhal a přihlásil se do armády. Poté, co se ve výcviku skvěle osvědčil, se stal nejmladším letcem amerického námořnictva a byl přidělen jako pilot třímístného torpédového bombardéru Avenger v Pacifiku.

Na ostrově stála důležitá rádiová věž

Čičidžima je největším ostrovem japonských Boninských ostrovů, které se nacházejí necelých tisíc kilometrů jižně od Tokia. Během druhé světové války se dostal do hledáčku amerického námořnictva, jelikož šlo o strategicky významný ostrov. Stála zde totiž rádiová věž, která umožňovala Japoncům posílat zprávy na velké vzdálenosti. A Američani ji proto chtěli odstranit.

V červnu roku 1944 Čičidžimu obklíčily americké letadlové lodě a posílaly piloty, aby rádiovou věž sestřelili. Pokusy nebyly úspěšné, Japonci o ostrov svedli zuřivý boj. Čičidžima byla střežena asi pětadvaceti tisíci vojáky a systém protiletecké obrany měla na vysoké úrovni.

Jedné z válečných misí se účastnil i budoucí prezident

2. září 1944 se Američané připravili na další pokus. Ve skupině mužů, kteří měli toho rána na Čičidžimu letět, byl i dvacetiletý George Bush. Letka odstartovala brzy ráno a doufala, že tentokrát se již podaří rádiovou věž na Čičidžimě vyřadit z provozu. Když se letadla k ostrovu přiblížila, okamžitě se spustil protiletecký obranný systém.

George Bush zjistil, že jeho letadlo bylo zasaženo. Začalo hořet a kokpit se pomalu plnil kouřem. Hrozilo, že vybuchne. Navzdory tomu budoucí prezident pokračoval v letu a na rádiovou věž shodil dvě bomby. Poté rychle otočil letadlo zpět k otevřenému oceánu.

Chtěl se s posádkou dostat co nejrychleji od Čičidžimy – správně usoudil, že jedině tak se mohou vyhnout zajetí. Když už bylo nutné hořící letadlo opustit, nařídil svému radistovi i střelci, aby vyskočili.

Seskok přežil pouze George Bush

Jednomu z mužů se neotevřel padák a druhý nebyl schopen z letadla vyskočit. Bush už jen s hrůzou sledoval, jak se letadlo zřítilo do oceánu. Dvacetiletý pilot byl jediným přeživším havárie letadla a zůstal sám v Pacifiku na nafukovacím člunu. Myslel si, že má jen malou šanci na záchranu a větší pravděpodobnost, že bude zajat japonskými vojáky.

Místo toho měl štěstí. O vlásek unikl osudu, který čekal dalších osm pilotů z jeho skupiny. Stejně jako George Bush byli při spuštění japonské protiletecké obrany nuceni opustit svá letadla a přistát na vodě. Na rozdíl od něj však byli okamžitě zajati Japonci.

Kanibalismus na Čičidžimě

Američtí vojáci, kteří byli přivedeni na Čičidžimu byli mučeni, biti a popraveni. Jeden z radistů byl doveden k čerstvě vykopanému hrobu a se zavázanýma očima sťat mečem. Další byli ubiti k smrti či propíchnuti nabroušeným bambusovým kopím.

Skutečná hrůza však začala až po jejich smrti. Chvíli poté, co byl jeden z vězňů popraven, japonský generál Yoshio Tachibana v opilosti navrhl vykopat tělo a použít z něj maso. Několik dalších letců bylo takto rozřezáno a sloužilo pak jako hlavní chod na okázalé hostině, kterou si vysocí japonští důstojníci na Čičidžimě uspořádali.

Játra prý servírovali jako delikatesu

Chirurgové jim měli odstranit játra a stehenní svaly a ty pak kuchaři podávali svým velitelům se sójovou omáčkou a zeleninou. Major Sueo Matoba patřící mezi důstojníky, kteří jedli americké vojáky, později své činy obhajoval. „K těmto incidentům došlo, když Japonsko potkávala porážka za porážkou,“ trval na svém. „Měli jsme hlad, měli jsme vztek. Opravdu jsme nebyli kanibalové.“

Záchrana George Bushe

Zatímco jeho souputníci zažívali hrůzy mučení na Čičidžimě, George Bush bojoval o svůj život uprostřed moře. Kolem něj kroužily japonské čluny a chtěly ho zajmout. Naštěstí je však zahnala palba z amerických letadel.

Náhle rozrazila vlny oceánu ponorka. „Když jsem viděl tu věc, která se vynořila z vody, řekl jsem si – doufám, že je to jedna z našich,“ vzpomínal později Bush. A měl opravdu štěstí, onou ponorkou byla USS Finback.

Utajené dokumenty

Vyčerpaného budoucího prezidenta zachránila posádka ponorky. Zatímco Bushova strana příběhu je dobře známá, hrůzy, které se odehrávaly na ostrově Čičidžima, zůstávaly dlouho tajemstvím a netušil o nich ani sám George Bush.

Ačkoli japonští důstojníci zodpovědní za incident na Čičidžimě byli souzeni jako váleční zločinci, rodiny amerických vojáků dlouho nevěděly, co se opravdu s jejich syny dělo. Spojené státy se obávaly, že skutečný popis událostí na ostrově by truchlícím rodinám způsobil ještě větší trauma, a proto spisy o zajatých vojácích byly vedeny jako přísně tajné.

Strašlivá pravda vyšla najevo až v roce 2003, kdy James Bradley vydal svoji knihu „Flyboys: A True Story of Courage“. Teprve poté se veřejnost dozvěděla, jaké hrůzy byly na amerických vojácích na Čičidžimě spáchány a jak těsně se americký prezident vyhnul podobnému osudu.

Zdroj: sofrep.com, allthatsinteresting.com, en.wikipedia.org, 9news.com.au
Autor: Michaela Pauerová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články