Mirek (45): To, co dělám, miluji. Můžou mě za to zavřít do kriminálu. Já se toho nehodlám vzdát

od Luboš Klouček
2 minuty čtení
muz 1 1
muz 1 1

Mirek byl vždy dobrodruh. Bohužel právě kvůli tomu přišel o spoustu žen a zůstal nakonec sám. Jeho dobrodružství totiž ne vždy bývá úplně podle pravidel. On si je ale jistý, že si raději užije život sám a po svém, než by se nechal někým přemlouvat do života, který je mu proti srsti. Aby inspiroval ke svému životnímu stylu i ostatní, poslal nám do magazínu svůj životní příběh.

„Měl jsem několik žen, ale žádná se mnou nevydržela. Respektive jsem se s každou rozešel po tom, co mi začala mluvit do života. Nejsem dokonalý chlap, ale to, co dělám, miluji,“ říká Mirek.

Pracuji na stavbách na černo. Přivydělávám si ne úplně legálně

Mirek pracuje jako stavební dělník. Jenomže šéf je jeho dobrý kamarád. Smlouvu žádnou nemají, Mirek dostane to, co se zrovna jeho šéfovi hodí. „Někdy je to málo, ale jindy zas dostanu víc než kluci legálně zaměstnaní. Na rozdíl od nich můžu pracovat, jak se mi zachce. Někdy týden nepřijdu, jindy dělám ve dne v noci. Co mě na tom všem ale baví nejvíc, je možnost zvláštního přivýdělku.“

Jako dělník je Mirek často posílán do starých domů po bourání, kde má za úkol vyklízet sutě. Málokdo už ale ví, že si postupně nosí domů materiál, který pak prodává. „Vlastně to není nelegální, všechno by se to stejně vyházelo. Když ale vím, že někde budu makat týden, odnesu si každý den domů dva metry kabelu. Pak ho doma vypálím a měď prodám.“

Rozdávám materiál za kradené čokolády

Podle Mirka se s ním nejvíce žen rozešlo kvůli jeho známostem. Často si totiž vodí domů přátele beze jmen, se kterými provádí podivné výměny. „Když člověk pracuje v hotelu, nakrade si domů mýdla. Já pracuji na stavbách, a tak si domů nosím železné trubky, šrouby a součástky. A mám kamarády, kteří o takové věci stojí. Místo, abych jim je prodával za peníze, vyměním je s nimi třeba za deset čokolád.“

Mirek nedá na své kamarády dopustit. „Poslední přítelkyně se mě pořád ptala, s kým jsem zase co vyměnil. Vždycky říkám jenom křestní jméno. Vím, že kamarád, kterého právě pustili z vězení, čokolády někde ukradl. Když mi domů přinese malý přenosný reproduktor za trochu šroubků, vím, že to taky asi nezískal legálně. A moje partnerky se rozčilují. Prý je tahám do problémů.“

Mirek podle svého názoru vlastně nic nelegálního nedělá. Jenom vypomáhá přátelům. „Ženám se to nelíbí, nemají na to, tak jsem raději sám. Můj život mě baví. Dělám to, co umím. A to je dělnická práce a pomoc kamarádům. Kdo ví, kdy ji budu potřebovat já od nich.“

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články