Patrika jsem znala teprve pár týdnů a od schůzek s ním si neslibovala mnoho. Byla jsem nedlouho po rozchodu a rozhodně jsem neměla náladu hned skákat po hlavě do dalšího románku. Bylo mi s ním ale příjemně, proto jsem se společně strávenému času nebránila a nechávala tomu volný průběh.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Když mi Patrik navrhl, že bychom si na jednom našem rande mohli vyrazit na výlet, brala jsem to jako fajn nápad. Domluvili jsme se, že si vyjedeme na nedalekou zříceninu, ke které vedla cestička lesem. Docela jsem se těšila.
Nechtěla jsem se hned vázat a Patrik to respektoval
Patrika jsem poznala asi dva měsíce po rozchodu s bývalým partnerem. Bylo to v době, kdy jsem byla opačným pohlavím naprosto znechucena – expřítel nebyl zrovna princ na bílém koni a v mnohém mě zklamal.
Když o mě začal projevovat zájem celkem pohledný muž, samozřejmě mi to lichotilo. Nicméně jsem mu narovinu řekla, že momentálně nic vážného nehledám.
Mile mě překvapilo, že s tím neměl problém a moje rozhodnutí, že se nechci vázat, respektoval. Začali jsme se scházet a já to zpočátku brala tak, že se vídáme spíše jako kamarádi.
Pozval mě na výlet a já souhlasila
Nevídali jsme se pravidelně. Fungovalo to mezi námi tím stylem, že jsme se třeba jednou za týden někde potkali, ale nic mezi námi nebylo.
Pak Patrik přišel s nápadem, že bychom si mohli vyrazit na výlet. Docela mě tím překvapil, ale nebudu lhát, že tím u mě nezískal plusové body.
Domluvili jsme se, že si zajedeme na zříceninu hradu, která je od našeho města nedaleko a cesta k ní vede lesem, kde bude klid, a my si budeme moci povídat.
Myšlenky na vztah s ním jsem okamžitě zahnala. Tohle nebyl chlap pro mě!
Patrik mě vyzvedl u mě doma – předem se nabídl, že bude řídit. V ten moment, kdy jsem nasedala do jeho auta, jsem netušila, že za pár minut na toho chlapa sedícího vedle mě změním názor.
Projevil se totiž jako absolutní hulvát, nestačila jsem se tomu divit! Aniž by měl důvod, řidičům i kolemjdoucím, například na přechodu, sprostě nadával. Byla jsem v šoku, tohle jsem nečekala!
Jediná společná cesta autem mě utvrdila v tom, že tohle není chlap pro mě. Jak bych mohla být s někým, kdo je schopný sprostě křičet na maminku s malým dítětem jen proto, že jdou na přechodu příliš pomalu?
Ještě toho dne jsem Patrikovi řekla, že bude lepší, když se vídat nebudeme. Nechápal proč a já se neobtěžovala mu to vysvětlovat. Hulvát jako on si to totiž nezaslouží, když se sám neumí chovat k lidem.
Autor: Natálie Kabourková
