Pan Vladislav čte články naší redakce spíše občasně. Podle svých slov se nad nimi někdy usměje, jindy se pozastaví nad tím, jací mohou lidé být. Smutné příběhy mu ale připomínají jeho život. Od dětství si prošel mnoha špatnými situacemi a rozhodl se se svým příběhem svěřit.
Vladislavova matka pochází ze Slovenska. Má celkem jedenáct sourozenců a podle všeho žili dlouho v chudobě. Všeho bylo málo, a proto nikdo nikdy nic neměl. V dospělosti se proto ze všech stali chamtiví lidé. Otec je Maďar, který byl společně se svými třemi sourozenci otcem týrán. Po vzoru svého tatínka se následně choval k vlastním dětem.
Otec nás týral fyzicky, matka psychicky. Neexistovala dobrá volba
„Když se rodiče rozvedli poprvé, byly mi čtyři roky. Příliš si toho nepamatuji, jen to, že se mnou a starší sestrou otec odjel kamsi do zahraničí, kde žil se svou přítelkyní,“ vypráví Vladislav. Podle jeho slov si matka našla nového přítele, ale kvůli penězům ho nakonec opustila a po několika letech se vrátila k rodině. To už měla další holčičku s jiným mužem.
„Když se podruhé rozváděli, bylo mi asi osm nebo devět let. Já a sestra jsme si mohli vybrat, s kým budeme žít. Ona si vybrala matku, já otce,“ pokračuje ve vyprávění. Dodává ale, že neexistovala vlastně dobrá volba. Otec se totiž o děti příliš nestaral, dokázal je pouze potrestat fyzicky, pokud něco provedly, matka zase zastávala kromě fyzických trestů navíc i ty psychické.
Kradl jsem a začal se věnovat bojovým sportům. V šestnácti jsem se osamostatnil
„Matka nás mlátila vším, co bylo po ruce, tou dobou jsem začal dělat bojové sporty a cvičit,“ říká Vladislav. Také se přiznává, že už jako malý chlapec často kradl a tropil výtržnosti, protože ho nikdo nezastavil, a navíc měl ve svém otci špatný příklad. „Několikrát jsem spal v noci venku, protože mě otec vyhodil z baráku, když jsem mu odmítl zaplatit nájem tři tisíce. Dokonce jsem to řešil se soudy, ale bylo mi patnáct a nikdo mým problémům nevěnoval pozornost,“ svěřuje se čtenář.
Když později začal bydlet sám, na střední škole měli problémy s tím, že nemá rodiče. Málokdo ho chápal a našli se pouze dva lidé, kteří dokázali jeho situaci porozumět. „Začal jsem hodně cestovat do zahraničí, poznávat nové věci, zkrátka jsem se životem pokoušel probojovat.“
Rodina je v troskách, já si žiji svůj minimalistický život
Nový přítel požádal matku po čtrnácti letech o ruku. Ona se ale nechala nachytat při nevěře a vztah ukončila. Starší sestra je podle Vladislava závislá na automatech, je líná, peníze získává tím, že se prodává po internetu. Mladší sestra si prošla se svým přítelem domácím násilím. Dnes se ale usadila.
„Kdysi jsem sbíral sošky. Měly poměrně velkou hodnotu, ale z několika stovek mi jich zbylo asi dvacet. I tak ale o peníze nouzi nemám. Žiji sám, mám svůj minimalistický styl života, jediné, co splácím, je auto. Jinak jsem na to, čím jsem si prošel, šťastný člověk,“ říká Vladislav.
Vladislav
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: Šárka Cvrkalová
