Veronika si neuvědomila, jak křehký její vztah může být. Považovala Václava za samozřejmost, za člověka, který bude v jejím životě už napořád. Vychovávali spolu dva syny a Veroniku nikdy nenapadlo, že právě neshody ve výchově povedou až k rozvodu.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Obvykle jsme se s mužem na všem shodli. Nikdy jsme chlapcům nedávali žádné tresty, všechno jsme řešili s klidem. Když nastal v rodině nějaký problém, pokaždé jsme se s tím nějak poprali,“ říká Veronika.
„Jenže stačilo opravdu málo k tomu, abychom si oba uvědomili, že žijeme s někým jiným, než koho jsme vedle sebe celé ty roky viděli. Je to smutné, ale vlastně jsem za rozvod ráda.“
Přišel z práce se špatnou náladou. Odnesli jsme to my všichni
Jednoho dne přišel z práce Václav s tím, že dostal od šéfa pokárání za špatně odvedenou práci a přišel o prémie. „Dlouho jsem ho neviděla v tak špatném rozpoložení. Ale myslela jsem, že to bude dobré,“ vysvětluje Veronika.
„Odmítl ale obejmutí a u večeře skoro nepromluvil. Když se nám syn ten večer přiznal s poznámkou ze školy, jeho pohár trpělivosti přetekl. Poslal ho od stolu s křikem do pokoje. Nikdy jsem ho takového neviděla,“ píše v e-mailu čtenářka.
Když se Veronika pokusila o chvíli později Václava uklidnit, nepodařilo se jí to. Naopak na ni byl nepříjemný. Řekl jí, že je na kluky moc měkká, a proto pořád nosí domů nějaké poznámky.
„Nebyla to pravda, poznámku přinesli jednou do roka, a to právě proto, že jsme je vždycky vychovávali spíš formou odměny než trestu. Když se Václav zvedl, že půjde synovi zakázat počítač, snažila jsem se chlapce bránit.
On ale místo toho v pokoji oznámil, že ani jeden z kluků nebude týden hrát hry. Jeden za poznámku, druhý proto, aby si uvědomil, co se stane, když bude ze školy nosit špatné známky.“
Kluci brečeli a já si uvědomila, že Václav je ve skutečnosti někdo úplně jiný
Veronika píše, že netuší, co se ten večer s Václavem stalo. Kluci oba plakali, ale on je neobjal a neodpustil jim. Jen kvůli hloupé poznámce na ně křičel a byl přísný, ačkoli to nikdy předtím neudělal.
„Došlo mi, že za to může jeho špatná nálada. Ale není přece možné, aby ze svých problémů vinil mě, a dokonce naše děti. Řekla jsem mu ten večer, že nevím, co s ním je. Odpověděl, abych si zvykla, že takový teď bude pořád.“
A Václav nelhal, celý týden se mračil, nadával na všechno kolem sebe, několikrát se mu znovu podařilo rozplakat syny. Když mu Veronika řekla, aby na pár dní odešel, ani neprotestoval.
„Myslela jsem, že se uklidní někde u kamaráda a já dětem vysvětlím, že potřeboval jenom odpočinek. Ale on na mě byl nepříjemný i po telefonu. Nakonec to došlo tak daleko, že jsme se pohádali a já ze sebe dostala větu o rozvodu.
Překvapivě vůbec neprotestoval, řekl mi, že s někým, kdo nedokáže potrestat vlastní syny, stejně být nechce. Já zase nechci být s někým, kdo na rodinu křičí jen kvůli svému špatnému rozpoložení…“
Autor: Šárka Cvrkalová
