S manželem a dětmi jsme se po životě na venkově rozhodli přestěhovat do města. Děti to měly pohodlnější skrze školu a kroužky, které navštěvovaly, a my s manželem jsme to měli výrazně blíže do zaměstnání. Z bytovky na vesnici jsme se přestěhovali do čtyřpokojového bytu v panelovém domě na jednom sídlišti.
Přijali nás hezky
Sousedé z okolních bytů nás přijali velmi hezky. Všichni nás zdravili s úsměvem, tu a tam se s námi dal někdo do řeči. Zkrátka nikdo nám nedával najevo, že jsme v baráku naplaveniny. Až na jednu sousedku – paní Vomáčkovou. Je to již starší paní, podle sousedů nedávno oslavila šedesáté narozeniny. Nevím proč, ale z nějakého důvodu jsme paní Vomáčkové vadili. A ona nám to dávala dost okatě najevo.
Zdroj: 123RF.COM
Začala o nás roznášet lži
Netrvalo to dlouho a paní Vomáčková si pustila pusu na špacír. Přišla jsem na to náhodou, když mě cestou domů z práce u výtahu zastavila jiná sousedka a zeptala se mě, jestli jsme se opravdu přestěhovali proto, že jsme v minulém bydlišti dlužili na nájemném a oni nás prostě vyhodili. Koukala jsem na ni jako zjara a ujišťovala ji, že to v žádném případě tak nebylo. Snažila jsem se jí vysvětlit, že jsme se přestěhovali proto, aby to děti měly blíž do školy a my s manželem do práce. Sice kývala hlavou, jakože mi rozumí, ale podle jejího výrazu jsem usuzovala, že mi stejně nevěří.
Zdroj: bogumil/123RF.COM
Pomluvy se stupňovaly
Za několik dní přišla dcera ze školy domů s brekem. Když jsem se snažila zjistit, co se stalo, z ubrečené dcery vypadlo, že jí jiná holčička od nás z domu řekla, že si s ní hrát nebude, protože údajně máme svrab. Ponížila ji i před dalšími dětmi z baráku, které si pak na dceru začaly ukazovat prstem, že je špindíra, která se nemyje a má svrab.
Netrvalo dlouho a já si všimla, že na mě sousedky divně koukají a něco si špitají. Jsem rázná povaha, proto jsem se jich narovinu zeptala, jestli mají nějaký problém. A co mi odpověděly? Že prý zaslechly, že přes den pracuji jako prodavačka v obchodě, ale po večerech si přivydělávám jako společnice a můj manžel že mi prý dokonce domlouvá klientelu!
Sousedka se mi vysmála
To byla poslední kapka! Ještě ten den jsem zazvonila u sousedčiných dveří a před zraky dalších zvědavých sousedů, kteří nakukovali skrz pootevřené dveře nebo postávali na schodech, jsem se jí zeptala, co má sakra za problém. Paní Vomáčková se mi jen vysmála a křikla na mě, že za pravdu se každý zlobí.
S pomlouváním nepřestala. Tuhle se ke mně doneslo, že jsme rasisté. Pak zase přišla novinka, že jsme údajně dali jedno naše dítě k adopci, protože jsme na tři děti neměli peníze. Sousedé si na nás ukazovali, přestali nás zdravit a postupně se s námi i bavit. Po roce jsme s manželem dospěli k názoru, že bude lepší, když se odstěhujeme. Nevím, jestli si paní Vomáčková dala za cíl, aby nás z paneláku vyštvala, každopádně ať už to byl její záměr, nebo ne, povedlo se jí to.
Autor: Nikol Kolomazníková
