Vanesa (28): Učitelka mě nazvala lhářkou, zničila mi tak můj sen

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
ucitelka
ucitelka

Do vývoje dětí zasahuje několik faktorů a jeden z nich je škola. Každý z nás tam stráví podstatnou část svého života a něco si odnese. Co když máte nadání, ale narazíte na učitelku, která v něj nevěří? Slýchávala jsem často: „Nejsi v tom dost dobrá, a ještě k tomu podvádíš!“


Negativní vzpomínky

Před několika lety jsem chodila na základní školu do prvního stupně. Nijak jsem nevynikala a celkově jsem byla hodně tichá a stydlivá dívka. Měla jsem krásné dlouhé vlasy a maminka mi říkala, že vypadám jako princezna. Cítila jsem hrozný strach ze školy a neustále se třásla. Nejedna učitelka, která mi vstoupila do života, ve mně zanechala negativní vzpomínku.

Připadá mi, jako by si většina učitelek jen vylívaly svoji zlost na dětech ve škole. Některé učitelky byly zlaté, jiné zase zamračené stařeny, které vám dělaly jen peklo. Psychické týrání a urážení bylo na denním pořádku. Pamatuji si, jak se u každého testu třesu strachy, jako kdyby na tom snad závisel můj život. Od mamky jsem dostávala malého bílého slona, přivázaného na hnědé kožence. Měl mi přinášet štěstí, tak jsem ho pokaždé svírala v dlani.

Nejhorší zážitek

Zdroj: 123RF.COM

Můj první a nejhorší zážitek byl z doby, když jsem měla ve druhé třídě přede všemi číst. Text jsem předčítala doma a šlo mi to skvěle. Už jako malá jsem četla jednu knihu za druhou a bavilo mě to. Začala jsem číst, ale učitelka mě neustále vyrušovala. Podle ní jsem prý dělala malé pomlky a nehezká intonace hlasu tomu nepomáhala. Bože, vždyť mi bylo jen 7 let! Nakonec jsem se zasekla a začala plakat. Výsledek učitelky? „Vanesa dnes za 3 a příště se líp připrav!“

Snažila jsem se vytěsnit problémy z prvního stupně, ale minulost se bohužel opakovala. Už tehdy jsem přišla na to, že mě nejvíce baví sloh. Jakékoliv slohové útvary, ať už to byly eseje, úvahy, seminárky, prostě cokoliv. Hlavně ať můžu psát.

Začínala jsem v tom být dobrá a psala si básničky a příběhy do šuplíku. Několikrát jsem vyhrála cenu, ale to pro moji učitelku českého jazyka bylo málo. Pokaždé, když jsem nějakou práci odevzdala, tak má výsledná známka byla buď za 5 nebo nic. Učitelka mi prostě nevěřila, že jsem tohle psala sama. Kroutila hlavou a volala si rodiče do školy.

Ti, ji potvrdili, že je práce má, ale samozřejmě ji kontrolují. Měla jsem tam pravopisné chyby, jako každé dítě, ale už tehdy jsem přemýšlela v širším pojetí. Učitelka mě nazvala lhářkou a já ztratila zájem psát. Zničila mi můj sen a mně trvalo dlouhých 10 let, než jsem si k psaní našla opět cestu. Nyní pracuji jako korektorka ve velké vydavatelské společnosti a miluji to. Mým snem je napsat vlastní knihu. Nedovolte nikomu, aby vám bral vaše sny, a to v jakémkoli věku!

Autor: Monika Holemá


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články