Učitel Adam: Chtěl jsem být žákům neustále k dispozici. Místo toho mě čekaly jen anonymní nadávky

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
ucitel
ucitel

Teprve nedávno jsem dostudoval doktorát. Vím, co je to snášet hloupé řeči kantorů, co všechno obnáší studentský život a jak dnešní výuka mladé lidi unavuje. Rozhodl jsem se, že budu jako učitel shovívavější a přívětivější. Samozřejmě jsem nemohl dát svým studentům všechno zadarmo, ale navázat s nimi spíše přátelský vztah mi přišlo jako dobrý nápad.


Vyučuji právo na jedné vysoké škole

Na přednášky ke mně dochází zhruba padesát studentů. Všem jsem na začátku řekl, že účast není povinná. Většinu materiálů na zkoušky jsem jim dal k dispozici a doporučil jim vřele několik knih, kde najdou zbytek. Přednášky jsem předem představil jako učivo pro největší zájemce, kteří chtějí znát problematiku práva opravdu do hloubky.

Zdroj: 123RF.COM

Kromě toho, že jsem žákům poskytl v elektronické podobě veškeré spisy, rozhodl jsem se, že v případě nutnosti mě mohou kontaktovat i na mém Facebooku. Na svůj osobní profil jsem si přidal každého, kdo mě o to požádal. Myslel jsem, že toho studenti využijí v případě dotazů, protože na e-maily odpovídám vždy až po delší době, navíc mi to přijde v dnešní době zbytečně nepřehledné a zdlouhavé.

Kladl jsem důraz na to, aby látku pochopili

Test byl samozřejmě jenom z látky, kterou jsem studentům zadal. Vždy jsem ale kladl důraz také na to, zda studenti vše pochopili. Nechci, aby se jenom něco našprtali nazpaměť. Při prvním opravování testů mi došlo, že spoustu studentů styl testu zaskočil. Otázky byly banální, vyžadovaly však logiku, kterou jim několik lidí dát nedokázalo, a já musel třináct lidí nechat zkoušku opakovat. Ten den jsem se poprvé setkal s anonymními zprávami.

Jeden z žáků se na Facebooku přejmenoval a jako člen mých přátel mi začal psát nenávistné zprávy o tom, jak hloupě jsem nechal jeho kamaráda propadnout. Bylo mi jasné, že to je jen záminka, abych na něho nepřišel, že zprávy píše spíš někdo, kdo ve skutečnosti test nedal.

Uživatele jsem si odstranil a neřešil to, druhý den jsem ale objevil další dvě zprávy z jiných účtů. Ve škole jsem studentům objasnil, že se z anonymních zpráv rozhodně nezhroutím, že jsem ale očekával trochu jiné jednání po tom, co všechno pro ně dělám. Nikdo se samozřejmě nepřiznal, večer mě jenom čekala další sprška anonymů o tom, že mám jenom hloupé kecy a nic nedovedu.

Pár dní jsem měl nutkání nahlásit celý problém řediteli školy, nakonec jsem si ale řekl, že studentům by to jenom ublížilo a že nemá cenu za vlastní chybu ubližovat jiným. Svůj profil jsem zrušil. V dalším semestru jsem oznámil, že nehledě na to, jak moc mě budou nenávidět, látku jim už k dispozici nedám. Zkouším teď přesně z toho, co probíráme v hodinách. Jestli student přijde, nebo si zápisky od někoho koupí neřeším. Ale už chápu starší profesory, kteří se drží zašlých pravidel a odmítají se s žáky kamarádit.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články