Týna se už několik týdnů trápí kvůli svému dospívajícímu synovi. Nešťastnou náhodou ho totiž přistihla u činnosti, u které ho rozhodně vidět neměla. Nyní je nešťastná, že se jí syn Honza vyhýbá.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Vždycky jsem si dávala pozor, abych před příchodem do jeho pokoje zaklepala. Toho dne mi to nedošlo a já k němu vtrhla jako velká voda.
Pro mě je to stále malý chlapeček
Asi jako každá milující máma se i já těžce vyrovnávám s tím, že můj syn dospívá. Ačkoli letos oslavil sedmnácté narozeniny, v mých očích je to stále ten malý chlapeček, který miluje autíčka a Supermana.
Mnohdy sama sebe přistihnu, že jsem smutná z toho, že roste a dospívá. Kolikrát si to neuvědomím a řeknu mu zdrobnělinou. On se zlobí a já nechápu, co mu na tom vadí.
Nedala jsem si pozor a vtrhla synovi do pokoje
Už nějakou dobu si nedělám iluze, že můj syn ještě nepoznal taje svého těla. Proto si dávám pozor, abych před příchodem do jeho pokoje, ve kterém se ten náš puberťák zavírá během dne, vždy zaklepala.
Jenže toho dne jsem to neudělala. Byla jsem myšlenkami jinde a k synovi do pokoje jsem vtrhla doslova jako velká voda. Bohužel v tom nejméně vhodném okamžiku.
V šoku jsme byli oba
V první vteřině mi nedošlo, u čeho jsem to syna právě přistihla. Zaskočeně seděl u počítačového stolu, do sluchátek mu hlasitě znělo lechtivé video a on se uspokojoval.
V šoku jsme byli oba dva. Několik vteřin jsem stála mezi dveřmi, teprve poté mi došlo, že bych měla rychle vypadnout. Už ale bylo pozdě. Měla jsem ten obrázek před očima a mám ho tam stále. U tohoto prostě své dítě vidět nechcete.
Syn se mi začal vyhýbat
V takové chvíli jakožto rodič vůbec nevíte, jak máte reagovat. Byla jsem z toho špatná celý den a ani ten následující to nebylo lepší. Mnohem horší pro mě ale bylo, že se mi syn začal vyhýbat.
První dny jsem ho skoro neviděla. Dával si záležet, aby ze svého pokoje vycházel jen tehdy, když zrovna nebudu poblíž. Po několika dnech mi ale začalo vadit, že se mnou nemluví.
Už několik týdnů se mnou pořádně nepromluvil
Je to už několik týdnů, co jsem byla svědkem něčeho, čeho jsem svědkem vůbec být neměla. Mnohem více mě ale trápí, že se mnou syn od té doby pořádně nepromluvil.
Chápu, že je mu trapně. Ta situace nebyla komfortní ani pro mě. Je to ale už několik týdnů, kdy se mi vyhýbá a mluví se mnou jen na půl pusy. Mrzí mě to, nerada bych, aby mi tahle nešťastná situace pokazila vztah s jediným synem.
Autor: Natálie Kabourková
Názor odborníka
Jedná se o přirozenou součást vývoje člověka. Jakmile se však jedná o něco intimního, máme my lidé tendenci zrudnout a zmlknout. O to víc, pokud se jedná o vlastního potomka. Je třeba si však uvědomit, že na to není nic nenormálního nebo špatného.
Podobné situace a trapný moment většinou za nějaký čas odezní, když se člověk chová normálně a jakoby se nic nestalo. Pokud však situace přetrvává, nabízí se několik možností. Jednou z nich je, aby situaci, alespoň do určité míry, probral se synem otec. Je pochopitelné, že synovi bude trapně obzvláště v momentě, kdy se jedná o ženu, i když je to matka, která ho přistihla. Otec a matka mají k dítěti z hlediska funkce rozdílné vztahy, a tak je možné, že syn bude ochoten více se o takové záležitosti bavit s jiným mužem.
Další možností je ujištění syna o tom, že se situace nebude opakovat a do pokoje mu nikdo bez zaklepání znovu nevnikne. Jedná se o určitou symboliku toho, že se nacházíme ve vlastním pokoji, kde bychom se měli cítit bezpečně a nacházíme se v citlivém až zranitelném momentně. Vpád do pokoje v takový moment může tedy otřást naším pocitem bezpečí a hranic, které jsou obzvláště v období dospívání nutné.
Někdy bývá složité či trapné celou záležitost se synem probírat, a tak je tu i alternativa ke slovní komunikaci, tedy psaná forma. Ta je vhodná i v tomto případě, kdy slovní komunikace pokulhává. Stačí synovi napsat dopis nebo jinou zprávu a vyjádřit v ní svou chybu, lítost a hlavně ujištění, že se to už nebude opakovat.
