Chcete číst naše články na Seznam.cz?

Přidejte si nás
plus PŘIDAT

Tamara (22): Místo na obřad jsme jeli do porodnice. Dcera se na svět přihlásila dříve

od Nikola Jaroschová
Zdroj: 123RF.COM

Můj svatební den měl být tím nejkrásnějším dnem v mém životě. Asi jako každá jiná jsem se neskutečně těšila, až mě táta povede uličkou a všechny pohledy budou patřit jen mně. Kdo mohl tušit, že se to všechno během jediného okamžiku zvrhne.

Chtěla jsem se vdát ještě před porodem

S Jakubem jsme spolu dva roky. Já otěhotněla velmi rychle, ani jeden jsme to nečekali, ale ani jednoho z nás nenapadlo, že bychom si miminko neměli nechat. Moje těhotenství nebylo zrovna ukázkové, už od začátku jsem měla problémy, několikrát jsem kvůli tomu byla i v nemocnici. Přesto jsem měla jedno přání: vdát se ještě před porodem. Proto jsme svatbu naplánovali během tří měsíců, což byly ty nejhektičtější měsíce v mém životě. Datum svatby připadlo na den, kdy jsem zrovna měla začínat osmý měsíc, takže do porodu mělo být ještě času dost.

Zdroj: 123RF.COM

Od rána jsem se cítila jinak

Ve svatební den jsem se od rána cítila tak nějak jinak. Nedokážu přesně popsat ten pocit, ale cítila jsem se na sobě, že je něco jinak. Přisuzovala jsem to ale nervozitě ze svatby, přeci jen která nevěsta nebyla pár hodin před obřadem nervózní?! Veškeré obavy a divné pocity jsem proto vypustila a dala se do příprav: účes, líčení, šaty. Bylo toho tolik!

Uličkou jsem neprošla

Ten den všechno probíhalo strašně rychle. Ani jsem se nenadála a už jsem stála v obřadní síni. Matrikářka všechny zúčastněné řadila podle toho, jak měli vstoupit do obřadní síně. Já společně s tatínkem měla jít jako úplně poslední. Přesně o tom jsem vždycky snila! Kolikrát jsem si představovala, jak kráčím uličkou a všichni na mě koukají. Toužila jsem po pozornosti, vždyť to byl poslední okamžik, kdy jsem měla právo na to, aby všichni hleděli jen na mě v tichém úžasu, jak moc mi to ve svatebních šatech sluší.

Zdroj: 123RF.COM

Konečně zazněly první tóny skladby Canon in D, kterou jsem si pro svoji cestu uličkou vybrala. I v ten okamžik jsem se cítila jinak, ale až do poslední chvíle jsem si myslela, že je to prostě jen tou svatbou. Jenže nebylo. Sotva jsme vstoupili do obřadní síně, praskla mi voda.

Místo k oltáři do porodnice

Pak už to šlo ráz na ráz. Představte si ženu ve svatebních šatech jako pro princeznu, pod kterou je louže plodové vody. Velmi rychle se ozvaly i první porodní bolesti a bylo rozhodnuto: dneska se rozhodně nevdám! V bolestech, které se začaly stupňovat velmi rychle, mě přítel naložil do auta a já místo k oltáři putovala do nemocnice.

V porodnici to bylo hektické a chaotické. Neměla jsem s sebou průkazku, tu mi dovezli rodiče až za nějaký čas. Porodní cesty byly připravené, doktor se divil, že to u mě jako u prvorodičky jde tak strašně rychle. A opravdu šlo. Od příjezdu do porodnice byla dcerka za dvě hodiny s námi. Můj svatební den byl skutečně tím nejkrásnějším dnem v mém životě. Ale z úplně jiného důvodu.

Autor: Nikol Kolomazníková

Chcete číst naše články na Seznam.cz?

Přidejte si nás
plus PŘIDAT

Související články