„Když jsem byla malá holka, tajně jsem obdivovala otce mojí nejlepší kamarádky. Já otce neměla, odešel od nás, když mi bylo šest. V kamarádčině otci našla tolik potřebný mužský vzor,“ píše ve svém e-mailu paní Simona. Přečtěte si nyní její příběh, který pojednává o nevinné dětské lásce, jež nevyprchala ani po mnoha letech.
Nikdo nevěděl, že se mi líbí
„Moje kamarádka bydlela v bytě pod námi, trávily jsme spolu hodně času. Já se jí nikdy nesvěřila, že se mi líbí její otec,“ začíná svůj příběh vyprávět paní Simona a my netrpělivě očekáváme, co nám na sebe prozradí. „Bylo mi asi dvanáct nebo třináct, když jsem k němu začala vzhlížet. Já otce neměla, žila jsem jen s mámou, která si od doby, co táta odešel, nikoho nenašla. U kamarádky jsem proto mnohdy byla svědkem toho, jak její táta opravuje auto před domem, jak cvičí nebo třeba jen napjatě sleduje fotbal. Ať dělal cokoli, všechno mě na něm fascinovalo,“ píše Simona.
I když jsem měla přítele, myslela jsem na jiného
City paní Simony vůči otci její nejlepší kamarádky s postupem let neodeznívaly, ba naopak sílily. V e-mailu se totiž přiznává k tomu, že v době, kdy jí bylo sedmnáct, chodila s jistým chlapcem, si často představovala někoho jiného – otce své kamarádky, který ale byl o tolik let starší a Simona moc dobře věděla, že by láska mezi nimi nemohla fungovat.
„Často jsem si představovala Miloše, jak se kamarádčin otec jmenoval. Nikdo to ale nesměl vědět, kdyby se to dozvěděla kamarádka, nesnášela by mě,“ svěřuje se Simona. „Trochu se to zlepšilo v době, kdy jsem dokončila střední školu a na vysokou se odstěhovala přes půl republiky. Sejde z očí, sejde z mysli. Když jsem Miloše nevídala, podařilo se mi jej vytěsnit z hlavy,“ pokračuje.
Znovu jsme se shledali až po letech
„Miloše jsem neviděla několik let. Po studiu na vysoké škole jsem ještě nějakou dobu žila v Brně, kde jsem studovala. Přiznám se, že jsem měla několik vztahů a na Miloše se mi podařilo skoro zapomenout. Znovu jsme se shledali až po letech, kdy jsem se rozhodla vrátit na rodnou hroudu. Přestěhovala jsem se zpátky do města, ve kterém jsem jako dítě vyrůstala,“ píše Simona.
Paní Simona popisuje jejich shledání jako blesk z čistého nebe. Ačkoli si myslela, že její city vůči Milošovi dávno odezněly, najednou byly zpátky. A ona si uvědomila, že ho v hloubi duše nikdy nepřestala milovat.
Kamarádka mi to snad odpustí
„Bude to znít jako pohádka, ale vážně se to stalo. Měla jsem sice obavy, ale city byly silnější. Když jsem zjistila, že se Miloš před pár lety rozvedl a nyní je sám, chopila jsem se příležitosti. Dali jsme to dohromady. Doznala jsem se k tomu, že jsem ho zbožňovala už jako malá holka, a oba dva jsme se tomu zasmáli. Kamarádka Zuzka se na to sice moc netvářila, ale já věřím, že časem mi to odpustí,“ ukončuje svůj příběh o dětské lásce, která přetrvala až do dospělosti, paní Simona.
Autor: Nikol Kolomazníková
Názor odborníka
Někdy se stává, že ženy preferují starší partnery. Příčiny takového fenoménu je možné hledat v mnoha oblastech. Jedny z nejčastějších důvodů jsou však následující: Zvláště v mladším věku se stává, že starší partner může působit vyzráleji a přitažlivěji než muži/chlapci stejného věku. Může vytvářet dojem bezpečí, stability, ochrany a nadhledu v životě a ve světě. Starší muži také často působí sebevědoměji, odvážněji a rozhodněji.
V tomto konkrétním případě nelze opomenout ani preferenci staršího partnera jakožto důsledku nepřítomnosti vlastního otce. Idealizace dětského vzoru a nevědomá touha po přítomnosti otcovské role v životě se může projevovat jako vyhledávání staršího partnera.
Tento příběh může působit zvláštně a Simoniny obavy z reakce kamarádky jsou oprávněné. Také okolí může mít rozporuplné pocity a názory na tuto záležitost a vytvářet určitý tlak či nepříjemné podnebí. Je však potřeba být schopen zodpovědně přijmout následky svého rozhodnutí, se vším dobrým i špatným, co z toho může vzejít a hledat oporu ve snaze nalézt své vlastní štěstí.
