Maminka byla odjakživa šetřivý typ. Vždycky střádala korunku ke korunce. Po smrti táty se ještě více uskromnila a ze svého důchodu prakticky vůbec nic neutratila. Mě její peníze nikdy nezajímaly. Rodiče mě vychovali tak, abych si finance dokázala vydělat sama. Moje sestra ale byla úplně jiné kafe.
Často si chodila půjčovat
Mladší sestra byla číslo už jako dítě. Vždycky měla svoji hlavu, věci si dělala po svém, v pubertě si s ní rodiče hodně užili. Ačkoli se ji snažili vychovat, jejich snaha nepadla na úrodnou půdu. Ani v dospělosti to s ní nebylo lepší. Střídala zaměstnání, nikde příliš dlouho nevydržela a k rodičům si často chodila půjčit peníze. Samozřejmě je nikdy nevrátila a máma s tátou jí to tolerovali, protože přece byla jejich dítě.
Zdroj: 123RF.COM
S jejím chováním jsem nesouhlasila, přece jen jsem jakožto starší sestra cítila určitou zodpovědnost, ale nebylo mi to nic platné.
Dozvěděla se o jejích úsporách
Zatímco já o maminčiných našetřených penězích moc dobře věděla, sestra o nich neměla sebemenší ponětí. A to bylo jedině dobře. Ani o nich vědět nemohla, protože se o maminku nezajímala. Zajímala se jen tehdy, když opět potřebovala získat další hotovost. Říkala jsem si, že je to jediné štěstí, sestra totiž byla na peníze, ale vydělat je nechtěla, uměla si jen půjčovat. Netajila se tím, že má spoustu dluhů, které ale nezvládá poctivě splácet. Jak by taky mohla, když v každé práci vydržela maximálně dva měsíce a poté měla „prázdniny“, protože se do dalšího zaměstnání příliš nehrnula?!
Vycítila příležitost
Jednoho dne se ale stalo něco, čeho jsem se obávala. Sestra se o maminčiných úsporách dozvěděla. Už ani nevím přesně, jak k tomu došlo. Možná si maminka před jejíma očima došla do své zásoby pro hotovost, možná se sestra pídila sama, protože šmejdění v maminčině bytě pro ni bylo naprosto normální, dělala to celý život.
Zdroj: 123RF.COM
Peníze jí zatemnily mozek. Jak by taky ne, vždycky na ně byla. A možná ani nikdy tolik peněz pohromadě neviděla, maminka měla našetřenou opravdu velkou částku, která překvapila i mě. Pak sestra udělala něco, čím se mi naprosto znechutila.
Vymyslela si, že je nemocná
Jednoho večera mi volala maminka, plakala do telefonu, že jí sestra oznámila, že je vážně nemocná. Nejdříve mě to samozřejmě zaskočilo, ale když jsem od maminky poslouchala stále více podrobností, které mi do telefonu sdělovala, nějak mi to nesedělo. Celá pointa totiž spočívala v tom, že sestra musela údajně podstoupit důležitý zákrok na německé klinice, který by ji mohl úplně vyléčit. Problém byl v tom, že ten zákrok stál hodně peněz a ona je jednoduše neměla.
Nechutnou lží a podvodem sestra maminku obrala o 150 000 Kč, které poctivě šetřila několik let. Je mi z toho zle a sestře její chování nemohu odpustit. O pravdě před maminkou mlčím. Je mi totiž jasné, že by jí to ublížilo a taky by to pro ni mohla být poslední kapka.
Saskie, Moravskoslezský kraj
Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: Nikol Kolomazníková
Názor odborníka
Chtít matku chránit před sestřinou lží může být ve výsledku mnohem nebezpečnější než jít s pravdou ven. Pokud se totiž něco zásadního nezmění, je pochybné, že sestřino jednání bude jiné než doposud. Nakonec může nastat situace, kdy se matka o sestřiných lžích a podvodech dozví, a ještě hůř, dozví se, že to Saskie celou dobu věděla. Matka to pak může chápat jako zradu obou dcer. Jedné, která z ní lživě mámila peníze, a druhá, která to věděla a nic s tím neudělala. Je třeba tedy zabránit opakování situace, a tím chránit i sebe.
Můžeme se zkusit pídit po příčinách nebo důvodech, proč sestra jedná, tak jak jedná, avšak prioritou by v tomto případě mělo být ošetření sestřiny manipulace a lží. Domýšlet se tak lze od selhání ve výchově a nedostatku zodpovědnosti, hodnot, absenci hranic až po psychické poruchy. Možností je skutečně spousta a bez důkladného vyšetření se jen těžko dopátrat pravého důvodu a tím, co stojí v pozadí celé situace. Za tímto účelem je možné danou situaci konzultovat s psychologem či jiným odborníkem.
