Renata (56): Vlastní dcera mě psychicky týrala. Nikomu jsem se nesvěřila, styděla jsem se za svoji výchovu

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
zena dluhy
zena dluhy

Do svého jediného dítěte jsem vkládala velké naděje. S manželem jsme si pár let po dceřině narození přestali rozumět a usoudili jsme, že pro nás pro všechny bude mnohem lepší, když si každý půjdeme svojí cestou. Na výchovu dcery jsem tak zůstala sama a myslela jsem si, že ji vychovávám správně. O mnoho let později jsem se měla přesvědčit o tom, že jsem někde ve své výchově udělala chybu…

Vždy jsem se snažila, aby měla dobrý život

I když jsem na dceru po odchodu manžela zůstala sama, zařekla jsem se, že udělám vše pro to, aby z ní vyrostl dobrý člověk. Vždy jsem se snažila, aby moje dcera měla dobrý život, a teď zpětně vím, že jsem sama na sebe upletla bič, když jsem jí vyšlapala cestičku. Kdybych ji možná mnohdy nechala, aby se s osudem poprala sama, nechovala by se ke mně později tak, jak se chovala.

Donutila mě, abych na ni přepsala byt

Z dcery vyrostl vypočítavý člověk, který si uměl dát dvě a dvě dohromady. Proto mě donutila, abych na ni přepsala svůj byt. Ten mi patřil, manžel mi ho po rozvodu přenechal a já jej tenkrát vyplatila z jeho poloviny. Dcera na mě tak dlouho naléhala a tlačila, dokud jsem jí papíry nepodepsala a nevzdala se své jediné jistoty. V tu chvíli jsem ještě nevěděla, jak moc jsem si zavařila.

Zdroj: 123RF.COM

Vyhrožovala mi, že mě vyhodí na ulici

Dcera nade mnou získala výhodu. Příliš tomu nepřispěla ani skutečnost, že se můj zdravotní stav zhoršil a já onemocněla ošklivou nemocí. Často mi nebylo dobře, byla jsem odkázána na pomoc dcery. Ta mě však měla ve své moci, moc dobře totiž věděla jak na mě. Chtěla po mně, abych jí nechávala své peníze – byla jsem již několik let v invalidním důchodu kvůli nemocným zádům. Když mi přišel důchod, musela jsem ho celý odevzdat. Nezbývaly mi tak žádné peníze, musela jsem se o ně prosit, pokud jsem něco chtěla. A když jsem se proti dceřině chování ohradila, vyhrožovala mi, že mě vyhodí na ulici.

Zažívala jsem psychický teror

Moje vlastní dítě se ke mně chovalo jako k cizímu člověku. Psychicky mě vyčerpávala – ať už obíráním o peníze, opakovaným vyhrožováním nebo vydíráním, stejně tak i nadávkami z její strany. Nikdy by mě nenapadlo, že se něčeho takového dočkám a už vůbec ne ze strany svého jediného dítěte. Nikomu jsem se nesvěřila, i když příležitostí bylo mnoho. Strašně jsem se styděla, že jsem nezvládla výchovu své dcery. Měla jsem strach, že by mě druzí odsoudili, že jsem to pokazila.

Z psychického teroru, kterému jsem byla několik let vystavována, mě vysvobodila až dobrá přítelkyně, které jsem se svěřila. Bohužel až příliš pozdě, moje psychika je narušena. Nevěřím si, budím se ze snů a bolí mě srdce z vědomí, jaký člověk vyrostl z mojí dcery.

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články