Renata (47): S manželem jsme se odcizili, nevím jak z toho ven

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
odcizeni
odcizeni

Dlouho to bylo manželství, které by nám mohl leckdo závidět. Vzali jsme se, když mi bylo třicet pět. Manžel je o dva roky starší. Krásných dvanáct let manželského vztahu, řekl by si kdejaký náš známý. Jenomže už delší dobu štěstí jenom předstíráme. Jiskra naší lásky vyhasla už před několika lety.

Před svatbou jsme spolu žili pouze rok. Někteří přátelé tvrdili, že se nám vztah rozpadne, že se bereme moc brzy. Jenomže manželství nám společný život jenom posílilo. Pořídili jsme si dva psy, děti ani jeden z nás nechtěl. Když jsme nebyli v práci, chodili jsme spolu cvičit, brali psy na cvičiště, procházeli se parkem.

Zdroj: 123RF.COM

Ani jeden z nás neví, co se vlastně stalo

Deset let nám všechno fungovalo. Já vařila romantické večeře, manžel mě překvapoval náhodnými dárky, chodili jsme spolu do společnosti a užívali si života. Před dvěma lety se to ale celé změnilo. Manžel chodí později z práce, vymlouvá se, že mu šéf nakládá fůru starostí. Jednoho psa jsme pochovali, s druhým chodím na procházky já. Společně někam jdeme jen výjimečně.

Před lidmi se tváříme, že je všechno v pořádku. Přitom doma spolu sotva promluvíme. Nespíme spolu už déle než rok. Nevyprávíme si, co se celý den dělo. Kromě toho, kde můj muž pracuje, o něm vlastně za poslední roky vůbec nic nevím.

Zdroj: 123RF.COM

Chceme zachránit manželství. Shodli jsme se ale na tom, že to bude náročné

Mluvíme spolu o problémech. Několikrát jsem se pokoušela ptát se manžela, jak bylo v práci. On se snažil mi odpovídat, ale nakonec jsme oba museli uznat, že jsou to jenom strojené řeči. Mě nezajímá, co dělal, on mi nechce vyprávět, jak se měl. Oběma je nám to líto, ale nedokážeme se přesvědčit, že toho druhého ještě milujeme.

Uvažujeme o tom, zda by nebylo lepší to celé v dobrém ukončit. Nic nás spolu vlastně nedrží. Možná bychom si na stará kolena ještě našli nový vztah, který by nám oběma vrátil mladickou energii. Na druhou stranu je mi ale líto zahodit všechno to, co jsme do našeho manželství vložili.

Denně se snažíme spolu komunikovat. Vyprávět si i nepodstatné okamžiky dne. Vyzkoušeli jsme i manželskou poradnu. Jenomže žádná rada psychologa nevedla ke zlepšení. Mám strach, že nakonec každý skončíme sám a až po rozvodu začneme litovat toho, že jsme se nesnažili víc.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články