Renata (31): Nechala jsem tam svého syna a ujela. Bylo mi smutno, ale udělala jsem dobře

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
zena 11
zena 11

Renata má za sebou okamžik, na který jen tak nezapomene. Když odjížděla od svého syna a slyšela ho plakat, trhalo jí to srdce. Moc dobře si však uvědomovala, že dělá dobře. Pro sebe i pro něho.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Aby Renata alespoň částečně ulevila svému špatnému svědomí, které ji i přes prvotní rozhodnutí, že dělá to nejlepší, nakonec dohnalo, napsala nám e-mail.

Zůstala jsem na něho sama a to byla chyba

„Syn se narodil před necelými třemi lety a byl to ten nejkrásnější okamžik v mém životě,“ popisuje Renata den, kdy přišel na svět její syn Robert.

Bohužel jen dva týdny po porodu od Renaty její přítel a biologický otec malého miminka utekl. Dle slov naší čtenářky se zakoukal do hezké sukně a na ni i na syna zapomněl.

„Na výchovu Roberta jsem zůstala sama a nyní již vím, že to byla chyba,“ ohlíží se za minulostí. „Robert měl jen mě a moji mámu, strašně se na mě upínal.“

Psychicky jsem byla úplně na dně

Výchova malého raubíře stála Renatu hodně sil. Každá maminka jistě ví, jak dokáže aktivní dítko pozlobit, a Renata se netajila tím, že si se synem už v době, kdy byl miminko, hodně užila.

„Nejdříve jsem si to neuvědomovala, ale po dvou a půl letech toho na mě bylo moc,“ svěřuje se. „Byla jsem s malým sedm dní v týdnu, dvacet čtyři hodin. Pořád to samé dokola, psychicky mě to vyčerpalo,“ popisuje své stavy.

Maminka Renaty stále pracovala, navíc bydlela ve městě, které bylo z ruky. Renata přišla o kamarádky, které by třeba pohlídaly.

Musela jsem se rozhodnout, ale nebylo to jednoduché

„Cítila jsem se vyčerpaná, unavená, zoufalá,“ píše Renata v e-mailu naprosto otevřeně. „Potřebovala jsem změnu, chtěla jsem být sama. Musela jsem se rozhodnout, ačkoli to nebylo jednoduché,“ vysvětluje.

Poté Renata udělala něco, co podle svého názoru měla udělat už dávno. Nejen ve svém vlastním zájmu, ale především v zájmu svého syna.

Když jsem od něho odjížděla, brečela jsem

Renata konečně poslechla slova své maminky a po tak dlouhé době, kdy byla se synem prakticky nonstop, využila její nabídku.

„Když jsem odcházela, maličký plakal a natahoval ke mně ruce,“ popisuje nám okamžik, kdy svého synka nechala poprvé na hlídání u babičky. „Odcházela jsem, on plakal a já brečela taky.“

Renata nechala svého syna u jeho babičky na celý víkend. Věděla, že dělá dobře. Ona si potřebovala odpočinout a Robert se potřeboval od své maminky zase trochu oprostit. Byl na ní až příliš závislý.

„Od té doby hlídá babička dvakrát do měsíce přes víkend a já už zase nabírám sílu žít,“ uzavírá svůj e-mail Renata.

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články