Snad každý rodič si přeje splnit svým dětem vše, co jim na očích uvidí. Ani paní Radka nebyla jiná, když za ní její dcera přišla s přáním pořídit si štěňátko. Radka nejdříve odolávala dceřiným prosbám i smutným pohledům, které jí devítiletá dcerka Natálka věnovala pokaždé, když ji maminka odmítla. Nakonec se ale nechala přemluvit a dceři vysněného psa skutečně pořídila.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
To však netušila, jaký si na sebe uplete bič. Ačkoli se dcera chvástala, že se o štěně dokáže postarat, a rodiče přesvědčovala, že bude dostatečně zodpovědná, roztomilé štěňátko ji příliš dlouho nebavilo. A Radka nyní lituje, že se k tomuto kroku nechala umluvit.
Přemlouvala nás několik měsíců
Už ani nevím, kdy dcera poprvé přišla s prosíkem, že by si přála psa. Možná to bylo v době, kdy její spolužačka dostala od rodičů k narozeninám štěně čivavy. Moje dcera jí ho záviděla. Přemlouvala nás s manželem několik měsíců, my jsme však dlouho odolávali jak jejím prosbám, tak i plačtivým scénám nebo urážlivým výjevům, kterými nás častovala. Byli jsme s manželem toho názoru, že na starost o živé zvíře ještě není připravena.
Snažila se nám dokázat, že to zvládne sama
Aby nám Natálka dokázala, že starost o štěně zvládne i bez naší pomoci, byla u nás její kamarádka společně s psíkem pečená vařená. Natálka se vždy snažila, abychom si s manželem všímali, jak moc se o kamarádčina psa zajímá, že po něm uklízí, jak moc ji baví chodit s ním na procházky. Postupně se jí podařilo nás obměkčit, takže jsme nakonec s mužem souhlasili a psa jí pořídili.
Ze začátku se snažila, pak ji psí kamarád přestal bavit
Když jsme domů přivezli ten rozkošný psí uzlíček, Natálka se velmi snažila. O štěně, které pojmenovala Maxík, se starala naprosto ukázkově, až jsme s manželem zpytovali svědomí, že jsme jí v tomto ohledu nevěřili. Několik prvních týdnů se o Maxe starala, ale pak ji pejsek přestal bavit. Najednou totiž měla povinnost a nemohla si jen tak odejít z domu, aniž by psa vyvenčila. Musela s ním jít ven ještě před odchodem do školy a nelíbilo se jí, že musí Maxe venčit i tehdy, kdy venku prší a je zima.
O psa se staráme s manželem
Dopadlo to tak, že se o psa staráme s manželem, dceru to přestalo bavit. Usoudili jsme, že jsme se nespletli, když jsme si mysleli, že na tak velkou zodpovědnost ještě není dost stará. Zpočátku se sice snažila a my ji přecenili, nyní nám pejsek zůstal na krku – nezbavíme se ho jen proto, že o něho dcera přestala mít zájem a má ho jen na hraní či pomazlení.
Dobře nám tak. Neměli jsme se nechat přemluvit jejím štěněčím pohledem. Měli jsme si stát za svým, měli bychom nyní o povinnost méně.
Autor: Nikol Kolomazníková
