Zvířata jsem vždycky měla ráda. Jako malá jsem měla králíčka, naši později pořídili i psa a několik koček. Když jsem dům zdědila, byla už všechna zvířátka řádně pochována. Až na několik andulek, kterých jsem se z nedostatku času rozhodla raději vzdát. A tak jsem i s manželem a synem vyrazila na burzu, kde jsem je chtěla prodat.Ani jeden z nich na burze nikdy předtím nebyl. Třináctiletý syn byl fascinován tím, že jedeme do ZOO, manžel z výletu tolik nadšený nebyl. Hned u vstupu jsem potkala výkupní stánek pro papoušky a andulky odevzdala. Jenomže malý Patrik chtěl projít i další prodejce, a tak jsme zaplatili vstup a vydali se po jednotlivých zvířátkách.
Zdroj: 123RF.COM
Psa jsem mu nepovolila. Manžel mě usmlouval na ještěrky
Patrik dlouho stál u malého pejska, kterého nabízel pán jako nalezence zcela zdarma. Jenomže štěně bylo ušmudlané, na jedno oko slepé, navíc bychom na něj neměli čas. Proto jsme se přece zbavili papoušků. Syn moje rozhodnutí oplakal. Když se mu potom zalíbila ještěrka a můj manžel se přimluvil, abychom ji koupili, litovala jsem, že jsem jela na burzu s nimi.
Jenomže pravda je, že ještěrka není tak náročná na starost a nedalo se nijak protestovat. Navíc bych další Patrikův pláč ten den už nesnesla. Prodejce nám bohužel sdělil, že jednotlivé kousky neprodává, že si musíme vzít tři zvířátka i s teráriem jako celek. Navíc za poměrně vysokou částku. Ale já rezignovala, a domů jsme tak vezli tři nové mazlíčky.
Zdroj: 123RF.COM
O měsíc později chtěli na burzu znova. Zůstala jsem doma
Když se Patrik ptal, jestli by se mohl jet podívat na zvířátka ještě jednou, nesouhlasila jsem. Ale jeho otec slíbil, že tentokrát to bude opravdu jenom o dívání. Já zůstala doma, tušila jsem, že bude syn zase někde hodinu plakat kvůli psovi. Když dorazili domů, myslela jsem, že mě trefí šlak.
Manžel držel v rukou prázdné terárium a syn měl kolem krku omotaného hada. Pyšně mi oznámil, že se jmenuje Steeve a že žere ke svačině celá morčata. Vím, že ho nemohu vinit, je to jenom dítě. Ale s manželem jsem několik dní nepromluvila. Teď máme doma tři ještěrky a hada a blíží se další burza. Opravdu se bojím toho, co se stane, když si na ni Patrik vzpomene.
Autor: Šárka Cvrkalová
Názor odborníka
Je důležité si v rodině stanovit určitá pravidla a dodržovat je. A to platí jak mezi rodičem a dítětem, tak i mezi samotnými rodiči. Neboť to, co dítě vypozoruje u svých primárních vzorů – tedy rodičů, má tendenci následně napodobovat. Je tedy důležité jít svým dětem vzorným příkladem, neboť jejich výchova je primárně starost rodiny a v budoucnu se vám může její zanedbání nemile vrátit.
V tomto případě je podstatná komunikace mezi rodiči. Je zapotřebí k výchově dítěte přistupovat jednotně, pokud tomu tak totiž není, může docházet k vytváření aliancí a koalic uvnitř rodiny. Dítě pak může například mít kvůli určitým výhodám raději jednoho rodiče a stavit se neustále na jeho stranu. To může vést k izolaci rodiče a může docházet k rozepřím a dysfunkci mezi rodiči.
Je namístě si také položit otázku v čem tkví problém, který matka spatřuje v domácích mazlíčcích. Jsou za tím její obavy o pořádek v domácnosti, nedostatek prostoru, starosti či výdaje za mazlíčky? Nebo něco zcela jiného, například vlastní nechuť ke zvířatům? Ať je to tak, či onak, je důležité rozklíčovat problém či stížnost matky, která je v pozadí celé situace. To je popřípadě možné i v individuální či párové až rodinné terapii.
