Rozkrájel by se pro mě, kdybych o to stála. Je hodný, můžu se na něho spolehnout, vždy tu pro mě byl. Ačkoli vím o jeho citech, které ke mně chová, nechci si s ním nic začít. Rozumíme si, ale já bych vedle sebe raději měla pořádného muže.
Jirka je můj dobrý kamarád už velice dlouho. Známe se od základky, seděli jsme spolu celý druhý stupeň. Vždycky jsem ho ale vnímala jen jako kamaráda, i když on mě tak neviděl. Jasně jsem mu řekla, že mezi námi nikdy nic víc nebude.
Když je mi nejhůř, je tu pro mě
Nemám nejlepší kamarádku, mám nejlepšího kamaráda. S Jirkou jsme nerozlučná dvojka. Když je mi nejhůř, je tu pro mě, mohu mu zavolat ve dne i v noci. Nikdy mě nenechá ve štychu. Funguje to i naopak. Když potřebuje, jsem tu pro něho.
Několikrát jsme řešili, že ke mně cítí něco více
Během těch let, co se známe, jsme se několikrát dostali do situace, kdy se Jirka přiznal, že ke mně cítí něco více. Poprvé to bylo v pubertě. Bylo nám tehdy asi patnáct a on se mě pokusil políbit. Nedopadlo to dobře, pro mě to byl zkrátka jen kamarád. Podruhé se přiznal ke svým citům na mém maturitním plese, kde samozřejmě nesměl chybět. Trochu víc se napil. Pak mi vyznával lásku. Já ho ale opět odmítla, nechtěla jsem na našem kamarádském vztahu cokoli měnit.
Vím, že vedle sebe potřebuji pořádného muže
Jirka je hodný muž. Každá jiná by ho brala všemi deseti. Je hodný, pozorný, dokáže naslouchat, umí podpořit, poradit, je tu pro vás, když se chcete vypovídat. Zkrátka naprosto ideální partie, ale ne pro mě.
Já totiž vedle sebe potřebuji pořádného muže. Vždy mě to táhlo k těm mužům, kteří byli tak trochu problémoví a kterým sebevědomí čišelo z očí, kteří si stáli za svým a působili drsnějším dojmem. A Jirka takový jednoduše nebyl.
Když to na mě zkusil potřetí, ošklivě jsme se pohádali
Před nějakou dobou se Jirka odhodlal ke třetímu pokusu. Pozval mě do kina, kam jsme společně chodili poměrně často, proto jsem za tím nic nehledala. Když mě ale v přítmí kina chytil za ruku, věděla jsem, kam to zase celé směřuje. Po skončení filmu se chtěl projít, opět mi vyznal lásku. Trval na tom, že by nám to mohlo fungovat.
Já už toho měla dost. Ošklivě jsme se toho večera pohádali, poslala jsem Jirku k šípku. Dokonce jsem mu řekla, že už ho nikdy v životě nechci vidět. Během několika minut jsem hodila za hlavu naše dlouholeté přátelství. Nyní toho lituji, Jirka mi chybí. Nereaguje však na moje zprávy, dokonce jsem se doslechla, že před pár týdny odjel do New Yorku, po kterém toužil už jako kluk. Přišla jsem o kamaráda. Nejhorší na tom celé je, že mi až teď došlo, že k němu možná i já cítím něco více.
Autor: Nikol Kolomazníková
