Paní Pavlína je ten typ ženy, který by se pro svou rodinu rozkrájel. Jak ona sama říká, pro manžela a své tři syny by udělala úplně všechno. Ve svém příběhu přiznává, že možná udělala chybu a svoje chlapy až moc rozmazlila. Dělala pro ně první poslední a dlouhá léta se o ně s láskou starala. Její tělo ale jednoho dne řeklo, že už to stačilo.
Byla jsem máma a služka zároveň
Vyprávění paní Pavlíny začíná slovy: „Svého manžela a syny nade všechno miluji, ale roky si ze mě dělali služku“. Na začátku popisuje, že pro manžela i syny dělala úplně všechno. Nebyla tak jen manželkou či mámou, ale také služkou.
„Dříve mi to přišlo jako naprostá samozřejmost. Když někoho milujete, chcete pro něho jen to nejlepší a jste ochotní udělat pro to maximum. Já byla taky taková a myslela jsem si, že když budu kolem svých synů a manžela dennodenně skákat, budou spokojení. A oni skutečně spokojení byli, jenže už neviděli, kolik dřiny za tím stojí,“ vypráví paní Pavlína.
Zdroj: 123RF.COM
Péče o domácnost i starost o dům byla na mých bedrech
„Manžel a synové jsou šikovní. Když chtějí, umí vzít za práci. Bohužel se jim ale příliš často nechce,“ dodává s lehkým úsměvem na tváři paní Pavlína. „Nejsem ten typ člověka, který by druhé do něčeho nutil. Nemám ve zvyku za někým přijít a říkat mu, co by měl jít udělat. Očekávám, že to toho dotyčného napadne samo od sebe,“ říká.
Jak ale paní Pavlína dále popisuje, ani jeden ze tří jejích synů očividně nemá tzv. radar na to, aby pochopili, že je potřeba posekat trávu, uklidit v garáži, vyčistit okapy nebo ostříhat suché větve na stromech. Proto na bedrech paní Pavlíny stála nejen péče o domácnost, ale i veškerá práce okolo domu.
Zdroj: 123RF.COM
Možná je to vlastně moje chyba
Příběh paní Pavlíny dále pokračuje úvahou, že je to celé možná její vina. Když byli synové ještě malí, hodně jim ulehčovala. Jenže znáte děti, velmi rychle si na takovou pohodu zvyknou a ne nadarmo se říká, že co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.
„Když se nad tím zamyslím zpětně, možná si za to skutečně mohu sama,“ uvažuje Pavlína. „Chtěla jsem, aby se mí synové měli dobře, a v mnohém jsem jim hodně ulehčovala. Mohlo mě napadnout, že toho s přibývajícími roky začnou zneužívat.“
Tělo mi řeklo, že už toho má dost
„Jsou to asi dva měsíce zpátky, kdy jsem prodělala celkově selhání organismu,“ přiznává paní Pavlína a vývojem událostí nás šokuje. Popisuje ten den, kdy se to celé stalo, jako naprosto běžný a obyčejný jako kterýkoli jiný. Rozdíl byl ale v tom, že se jí v práci udělalo špatně a museli jí zavolat záchranku.
„Skončila jsem na kapačkách. Doktoři si mě v nemocnici nechali 14 dní pro selhání organismu a totální vyčerpání. Roky dřiny a starosti o moje kluky se na mě podepsaly. Tímto bych chtěla apelovat na další milující manželky a maminky, že i my jsme jenom lidé, nikoli roboti,“ uzavírá svůj příběh paní Pavlína.
Autor: Nikol Kolomazníková
