brandingFullPage

Chcete číst naše články na Seznam.cz?

Přidejte si nás
plus PŘIDAT

Pavlína (41): Synova přítelkyně čeká miminko. Mám pochybnosti, jestli je jeho, on to neřeší

od Adéla Vocetková
Zdroj: 123RF.COM

Když se Pavlína dozvěděla, že bude poprvé babičkou, střídaly se v ní pocity radosti i zoufalství. Na jednu stranu byla samozřejmě ráda, na vnoučátko se moc těšila. Na stranu druhou však měla pochybnosti, jestli je její syn skutečně otcem dítěte, které jeho přítelkyně Jana nosila pod svým srdcem.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Synova přítelkyně Jana neměla v jejich městě zrovna dobrou pověst. Mezi lidmi se o ní říkalo, že je to holka do větru, která neumí být věrná.

I Pavlínin syn Lukáš s ní měl v tomto ohledu dvakrát za jejich vztah trápení. Přesto se zdálo, že zatímco se Pavlína strachuje, kdo je vlastně otcem, její syn to absolutně neřeší.

Věděli jsme, co se o ní povídá

„Když nám syn poprvé představil Janu, s manželem jsme dobře věděli, co je zač,“ začíná vyprávět Pavlína, která se zmiňuje o pověsti, jež o mladé dívce v jejich městě mezi lidmi kolovala.

„Od kolegyní z práce i kamarádek jsem věděla, že je na muže, a vůbec se mi nelíbilo, že se syn zamiloval zrovna do ní,“ povzdechne si nešťastně. „Jenže co se dalo dělat? Byl dospělý a do toho, s kým žije nebo nežije, jsme mu nemohli s manželem mluvit.“

Pavlína měla pravdu. Její syn Janu miloval a obavy jeho rodičů mu byly úplně ukradené. Nenechal si do svého života mluvit.

Musela jsem předstírat, že mám radost

Lukáš a Jana spolu chodili teprve rok, když společně oznámili Lukášovým rodičům, že čekají dítě. Pavlína se nám otevřeně přiznává, že v tom okamžiku musela předstírat radost. Místo radosti totiž cítila pocity zoufalství. Vzápětí nám vysvětlí, proč tomu tak bylo.

„Nechápejte mě špatně,“ řekne prosebně, „ale Lukáš byl s Janou teprve rok a během takto krátké doby mu stačila být dvakrát nevěrná,“ povzdechne si naštvaně.

„Můj syn jí to ale odpustil, je v tomto prostě hlupáček,“ usměje se Pavlína. „Místo toho, abych se těšila na vnoučátko, se mi v hlavě honily myšlenky, jestli je to dítě vůbec synovo.“

Já mám obavy, ale syn nic neřeší

„Svěřila jsem se s obavami manželovi, ale ten mi řekl, ať se do toho nemotám,“ pokračuje Pavlína. „Já však stále musela myslet na to, jestli je to dítě skutečně Lukášovo,“ zoufá si nahlas, „tak jsem to jednoho dne řekla i synovi.“

U toho se však nedočkala pochopení, Lukáš se nejdříve rozzlobil, z čeho to jeho matka Janu vůbec obviňuje, a pak zaujal postoj, že je mu to vlastně jedno. Byl totiž skálopevně přesvědčený, že je dítě jeho, a odmítal si připustit nějaké obavy.

„Trápí mě to, myslím na to každý den,“ přiznává Pavlína se sklopeným zrakem. „Na vnoučátko se těším, ale bojím se, že kdykoli se na něho podívám, vždy se mi vybaví myšlenka, jestli je skutečně mého syna,“ uzavírá.

Autor: Nikol Kolomazníková

Názor odborníka

Je třeba si uvědomit a zas a znovu připomínat, že každý má právo dělat chyby a každý má povinnost za ně nést zodpovědnost.

Na jedné rovině je pravda, že do vztahu Lukáše a Jany nemůže paní Pavlína příliš mluvit. Nebo lépe řečeno, může, avšak nemůže očekávat, že tím něco změní. Spíše tím naopak může riskovat svůj vztah se synem. Partnerské záležitosti si spolu zkrátka musí vyřešit syn paní Pavlíny a jeho partnerka. Možná mají vztah nastavený jinak, než by si paní Pavlína přála. Možná na Lukáše za rohem čeká rozchod. A možná se vše urovná a bude v pořádku.

Domnívat se můžeme mnohé, ale budoucnost s jistotou nevíme, nemá tedy smysl si ve vlastní hlavě dennodenně katastrofizovat nejhorší možné scénáře. Stres, které s sebou takové myšlenky nesou, může být navíc velice zdraví nebezpečný – jak z hlediska psychického, tak i fyzického.

Na rovině druhé je vidět velká láska a starost paní Pavlíny vůči svému synovi. Je vidět, že by mu přála to, co ona považuje za nejlepší. Pro svůj vlastní duševní klid je však zapotřebí přijmout onu skutečnost, že nemůže do jejich vztahu zasahovat a změnit ho. To, co ale změnit může a co by paní Pavlíně ulevilo, je zbavit se oněch nutkavých myšlenek a změnit své myšlení. To je ovšem velice nelehký úkol, zbavit se takových tíživých či přímo úzkostných myšlenek může být velice náročný a dlouhodobý proces, který mnohdy vyžaduje pomoc psychologa či jiného profesionála.

Mgr. Jiří Brouček
Psycholog

Chcete číst naše články na Seznam.cz?

Přidejte si nás
plus PŘIDAT

Související články