Že má každý z manželů na nějakou věc jiný názor, je naprosto běžné. V manželství se učíme jeden druhého respektovat a čas od času udělat kompromis. V případě Pavly a jejího manžela Libora však jakékoli ustupování neexistuje.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Pavla je naší čtenářkou už delší čas. Doteď byla jen tichým pozorovatelem příběhů druhých lidí. Nyní se však rozhodla přispět svou troškou do mlýna a svěřit se s něčím, co jí momentálně nedá spát.
Když s tím přišel poprvé, vysmála jsem se mu
„Manžel za mnou jednoho dne přišel s nápadem, že se vzdáme všeho, co v životě nepotřebujeme,“ začíná vyprávět naše čtenářka Pavla. „Když hned poté začal odpojovat televizi a další spotřebiče, musela jsem se mu smát,“ pokračuje.
Pavlin manžel to myslel vážně. Někde se totiž dočetl, že pokud chce žít člověk šťastně a v harmonii, musí ze svého života odstranit věci, které mu škodí.
„Stál si za tím. Navrhl mi, že na to půjdeme postupně a věcí, které nám v životě brání ve štěstí, se začneme zbavovat jedné po druhé,“ vysvětluje Pavla, která se netají tím, že jí manželův nápad přišel opravdu směšný.
Začal nám zakazovat běžné věci, na které jsme byli zvyklí
Pavla a její manžel Libor mají tři děti, z toho dvě již dospělé, které s nimi nežijí. Nejmladšímu synovi je deset a i jeho se Liborovy výmysly začaly dotýkat.
„Jednoho dne jsme se synem přišli domů a v pokoji mu chyběl počítač,“ popisuje Pavla. „Já zase v koupelně postrádala fén a žehličku na vlasy. Na otázku, kde ty věci jsou, manžel odpověděl, že pryč,“ píše Pavla.
Dále se dozvídáme, že kromě toho, že začal za jejich zády likvidovat jejich majetek, začal jim Libor zakazovat naprosto běžné věci, na které byli se synem zvyklí.
„Občas jsme si zašli na pohár nebo třeba na oběd, s tím ale měl být konec,“ vysvětluje Pavla. „Manžel založil tabulku a tam začal psát všechny výdaje, které chtěl mít pod kontrolou.“
Vůbec ho nepoznávám. Přemýšlím, že vezmu syna a odejdeme od něho
„Několikrát jsme se s manželem pohádali,“ přiznává čtenářka Pavla. „Řekla jsem mu, že se mi nelíbí, jak žijeme – bez radosti a věcí, které má v dnešní době skoro každý. Jako třeba televizi nebo rádio,“ dodává.
Libor ale jako by snad svoji ženu neposlouchal. Pavla v e-mailu přiznala, že svého manžela přestala poznávat. Má pocit, jako by to byl někdo jiný.
„Byl doslova posedlý tím, že nebudeme utrácet, že nebudeme sledovat televizi, že nebudeme mít zbytečné spotřebiče,“ píše. „Ovládá náš život, jsem nešťastná a sleduji, jak se trápí i syn. A to je poslední kapka,“ uvažuje otevřeně.
V závěru svého e-mailu napsala, že zvažuje odchod od manžela. Je přesvědčena, že když se synem odejdou, budou se mít mnohem lépe a začnou zase normálně žít.
Autor: Natálie Kabourková
Názor odborníka
Každý má právo na své štěstí. Když jsme však v partnerském vztahu s jiným člověkem, tak se do určité míry musíme své osobní svobody vzdát ve prospěch společného života. Situace se v tomto ohledu ještě více komplikuje, pokud se ve vztahu vyskytuje potomek. Jednání na úkor svého partnera narušuje pocit důvěry a blízkosti, který by mezi dvojicí měl fungovat a přivádí nás na nebezpečnou cestu, která může ve finále vyústit v konec vztahu.
Dobrý začátek je ptát se po začátcích manželova chování. Co se pro něj v poslední době změnilo, že najednou pociťuje život jinak? Změnily se jeho hodnoty až nyní nebo tam byly náznaky již dříve? Je si vědomi, že svým jednáním ubližuje své rodině? A co Pavlu s manželem udržuje v současnosti pohromadě?
Abychom se dopátrali, v čem tkví změna jeho chování, je nutné důkladně se takovýmto otázkám věnovat. Často nás takovéto hledání odpovědí může přivést do manželské poradny nebo k psychologovi. Je třeba uvědomit si, že na tom není nic špatného, jen to ukazuje, že je člověk ochotný své problémy aktivně řešit, a to není známka slabosti či neschopnosti.
