Svou první lásku jsem poznala v sedmnácti letech. Pak přišlo hořké zklamání a od té doby jsem nedokázala svým partnerům plně důvěřovat. Vždy, když mě opustí počáteční zamilovanost, nervozita z rande a vášeň, vyhledávám nové příležitosti, které mi opět přinesou ten blažený pocit. Když jsem byla mladá, byla to pro mě zábava. Dnes ale zjišťuji, že nejsem schopná založit rodinu a jednou možná zůstanu na vše sama.
Zklamání z první lásky
Vše začalo na střední škole, kde jsem se seznámila se svým přítelem. Byl to můj první vážný vztah. Studovali jsme stejný obor a já na něm mohla oči nechat. Byl chytrý, vtipný a zpočátku působil trochu chladně, což ještě více přilákalo moji pozornost. Snažila jsem se na sebe upozornit, a nakonec se mi ho povedlo dostat na rande. Strávili jsme spolu dva krásné roky, ale pak přišlo něco, co bych nečekala ani v nejhorším snu. Z jeho emailu jsem se dozvěděla, že naši lásku nebere tak vážně jako já, jelikož si dopisoval ještě s dalšími slečnami. Cítila jsem neskutečnou zradu a nedokázala mu odpustit.
Nikomu jsem nedovolila, aby mě skutečně poznal
Chtěla jsem se mu pomstít, ale nebylo jak. Rozhodla jsem se, že si nebudu lámat hlavu se vztahy a nikoho si nepřipustím blízko k sobě. Střídala jsem partnery, cítila se svobodná a plná energie. Nic mi nechybělo, protože jsem měla vše, co jsem chtěla. Naplňoval mě pocit svobody a každou lásku jsem stihla zarazit ještě před tím, než došla k něčemu vážnějšímu.
Nevinnou zábavu vystřídal stereotyp
Čas plynul a z mého rozmaru se stal zvyk. Na každém mi něco vadilo. Jednou jsem ho opustila, protože mě začal nudit, jindy zase pro jeho zlozvyky. Své chování jsem sama před sebou obhajovala, ale nastal čas, kdy jsem se musela podívat pravdě do očí. Bylo tomu tak, když jsem dosáhla čtyřiceti let a začala toužit po rodině.
Chtěla jsem odbornou pomoc
Čím déle jsem se trápila, tím víc moje vztahy krachovaly. Chtěla jsem konečně najít toho pravého. Když už to konečně vypadalo, že jsem ho našla, začalo mi vadit, že nemáme společné vzpomínky a ve strachu jsem ho opět opustila. Mé trable mě dovedly až k psychologovi. Věděla jsem, že potřebuji odbornou pomoc.
Návštěva psychologa mi poskytla nový pohled na věc, ale chování ve vztahu se neměnilo. Opakovala jsem stále stejné zvyky, které vždy v minulosti vedly ke konci vztahu. I když jsem svoje chyby poznala, nedokázala jsem je napravit. Nakonec jsem se rozhodla, že zůstanu sama. Snažím se nejprve srovnat si vlastní život a jsem pevně rozhodnutá, že další vztah už bude stát za to.
Olina, Brněnsko
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Tereza Hotovcová
