Cítím se ze strany mého muže zahnaná do kouta. Moc dobře vím, jak mu na tom záleží, ale bohužel se s jeho přáním nedokážu ztotožnit. Každý den se přemlouvám, že mu konečně řeknu pravdu, ale nikdy to nedotáhnu do konce.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Takhle začíná e-mail od naší věrné čtenářky Veroniky. Ta nám poslala svůj příběh, protože se nyní nachází v nepříjemné situaci a neví, jak z ní šikovně vybruslit.
Když s tím poprvé přišel, upřímně jsem se vyděsila
Veronika a její manžel spolu o dětech nikdy nijak zvlášť nemluvili. Tohle téma mezi nimi sice nebylo tabu, ale ani jeden z nich neměl potřebu jej aktuálně řešit.
Od svatby uplynulo několik let a Veroničin manžel Lukáš přišel s návrhem, že už by si to miminko přeci jen pořídit mohli. Veronika byla z jeho nápadu v šoku.
„Nečekala jsem to, předtím vůbec nic nenaznačoval,“ popisuje Veronika. „Nic jsem mu na to neřekla, jen jsem cosi neurčitě zabrblala a doufala, že to zase vyšumí. Jenže nevyšumělo,“ dodává.
Pořád básní o dítěti. Netuší, že já žádné nechci
Téma dítě od toho okamžiku visí mezi manželi jako velký červený vykřičník. Zatímco Lukáš pořád dokola básní o miminku, Veronika se stále více utvrzuje v tom, že žádné miminko nechce.
„Manžel se shlédl v představě, že bude tatínek,“ pokračuje pisatelka. „Vím o jeho dětství, kdy na něho jeho otec kašlal a zanedbával ho,“ vysvětluje a dodává, že právě to jen ten důvod, proč jejímu muži na miminku tolik záleží.
Lukáš žije v domnění, že Veronika s dítětem souhlasí. Ta se přitom každý den přemlouvá, aby se manželovi svěřila s tím, že po dítěti netouží. Ani teď, ani nikdy jindy.
Nevím, jak mu mám říct, že děti nikdy nechci. Ublíží mu to
Veronika v e-mailu napsala, že se manželem cítí zahnaná do kouta. U nich doma se totiž neřeší nic jiného než to, zda už se zadařilo a Veronika je konečně těhotná.
„Manžel si myslí, že jsem vysadila prášky, ale tajně je beru dál,“ přiznává se naše zoufalá čtenářka, která neví, jak říci manželovi pravdu.
„Utvrdila jsem se v tom, že děti nechci,“ přiznává otevřeně. „Ani teď, ani nikdy. Nejsem prostě mateřský typ,“ netají se Veronika. „Nevím ale, jak to Lukášovi říci. Je mi jasné, že mu tím strašně moc ublížím,“ uzavírá nešťastně.
Autor: Nikol Kolomazníková
Názor odborníka
Otázka dítěte je ve vztahu zcela zásadním tématem. Jedná se totiž historicky o jeden z hlavních cílů, ke kterým manželství slouží. Kromě společných či blízkých hodnot, postojů, osobnosti a dalšího se jedná o něco, co zajišťuje účel a soudržnost vztahu.
Tím, že budeme partnerovi v tak důležité záležitosti lhát, neděláme službu ani jemu ani sobě. Nejenže tím narušujeme důvěru samotného vztahu a způsobujeme trápení sami sobě, ale můžeme dokonce nabývat přesvědčení, že lhát partnerovi je v pořádku. To je však velmi nebezpečný způsob uvažování, který nevyhnutelně směřuje k rozpadu vztahu.
Jedná se o problém, který nelze donekonečna odkládat a je mnohem lepší řešit ho dříve než později. Pokud nebudeme sami k sobě upřímní, pak nemůže být před partnerem sami sebou. A když nemůžeme být s partnerem sami sebou, s kým potom náš partner sdílí svůj život?
Je také na místě položit si otázky jako: Jestliže se bojím toho, že mě partner opustí a jsem ochoten mu kvůli tomu lhát, co mi na to říká mé svědomí? Co pro mě vlastně vztah znamená a o co mi v něm jde? Nebylo by mi lépe, kdybych šel s pravdou ven, i za cenu toho, že vztah skončí? Neokrádám jen sebe i partnera o čas? A myslím si, že si můj partner zaslouží, abych s ním jednal narovinu?
