Nina byla veselá a šťastná, dokud jí nepřišel do cesty Honza (23). Byla zvyklá na samotu a svobodu a život si užívala plnými doušky. Vyrážela na cesty, navštěvovala přátele a ve volných dnech se chodila bavit do společnosti. Studovala na vysoké škole a jednoho dne na přednášce poznala někoho, koho od té doby nemůže vyhnat z hlavy.
Když Honzu viděla poprvé, myslela, že jen holkám motá hlavy
„Potkávala jsem Honzu často, ale neznala jsem ho osobně. Věděla jsem, že chodí na některé stejné přednášky,“ začíná své vyprávění Nina. Když ho občas zahlédla, napadlo ji, že vypadá dobře, možná až příliš, a proto ji ani nenapadlo ho oslovit. To však nebylo třeba, protože se ji rozhodl oslovit po čase sám. „Znala jsem takové muže. Byla jsem přesvědčená, že je to jeden z těch, kteří vědí o své atraktivitě a ničí naivním holkám životy. Byla jsem pevně rozhodnutá, že já do jeho pasti nespadnu,“ tvrdí Nina.
Stačil jeden okamžik, aby se zamilovala
I když se Nina snažila kontrolovat své myšlenky, stačil jí jeden pohled, aby se do Honzy zamilovala. Měl široká ramena, výrazné lícní kosti a obličej mu rámovaly delší vlasy. „Všemu bych odolala, ale zalíbil si mi i jeho hlas a pohyby,“ vypráví. Když ji Honza oslovil, bavili se tak, jako by se znali už dlouho. Když se díval stranou a zaujatě vyprávěl něco ze života, pozorovala všechny drobnosti, kterých si předtím neměla šanci všimnout.
Čekala, jestli ji někam pozve, ale marně
„Bylo to poprvé v životě, kdy mě někdo takhle zaujal,“ přiznává. Bála se, že na ní bude její slabost znát, a tak se na něj při příštím setkání ani nepodívala. Chtěla se na něj jen usmát, ale neměla odvahu. Raději se po přednášce zvedla a rychlým krokem zmizela.
Marně čekala, jestli se znovu rozhodne ji sám oslovit, a v tu chvíli začaly její těžké dny. Nemohla se na nic soustředit, všechno, co jí přinášelo radost, se jí zdálo všední a při každé příležitosti se jí Honza vybavil před očima. Stačilo, když zaslechla podobné jméno, viděla někoho se stejnými vlasy a úsměvem, a pokaždé si vzpomněla.
Už rok se snaží svých myšlenek zbavit
„Začala jsem navštěvovat každý den sportovní lekce, abych nemohla na nic jiného myslet. Pořád jsem běhala a dělala spoustu aktivit, jen abych měla klid na duši,“ tvrdí.
Nejhůře jí bylo ve chvíli, kdy si večer lehla do postele a začala hodnotit minulost. V těch chvílích jí ukáplo také pár slz a přála si zbavit se svých vzpomínek. Občas se Nině podaří vyčistit si hlavu, ale pak stačí jen drobnost nebo myšlenka a je zase tam, kde začala.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autorka: Tereza Hotovcová
