I když si občas myslíme, že někoho známe natolik dobře, že nás už nikdy ničím nepřekvapí, není to tak docela pravda. V životě člověka existuje nekonečné množství faktů a témat a nikdy není šance probrat všechno. Čím bližší si jste, tím více toho o sobě víte. Přesto ale může i po několika letech známosti přijít řeč na to, v čem se neshodnete a bude vás to tak stát rozchod.
Myslím, že jsme se neznali
To se stalo právě v mém vztahu. Patrika jsem poznala ve svých třiceti třech letech. Nějaký čas jsme byli pouze přáteli, po dvou letech jsme se ale začali sbližovat a dnes by to byly tři roky, co bychom byli oficiálně spolu. Rozešli jsme se právě proto, že jsme se dost dobře neznali.
Patrik je typ muže, co musí neustále někoho něčím překvapovat. Mám ráda překvapení, ale bála jsem se toho, že jednou udělá něco, co se mi nebude líbit. Když na mě doma čekala večeře, když koupil lístky na koncert nebo mě vyzvedl v práci, vždy ve mně tak trochu hrklo. Ano, udělal mi radost, ale pokaždé jsem si říkala „Nebyli jsme přece vůbec domluveni, co kdyby jeho překvapení nebylo tak úplně tím, co si přeji?“
Obavy se naplnily
Nakonec se moje obavy naplnily. Ten den jsme spolu povečeřeli. Udělal moc dobré jídlo, já přišla z práce unavená. Když jsme dojedli, zeptal se mě, jestli mu nenamasíruji záda. Tušila jsem v tom romantickou předehru a souhlasila jsem. Když si ale sundal tričko a já na jeho zádech spatřila své jméno a datum našeho prvního polibku, zarazila jsem se.
Zdroj: 123RF.COM
O tetování jsme spolu totiž nikdy nemluvili, ani mě to téma nenapadlo s Patrikem řešit. Pravdou je, že mě sice překvapil, rozhodně ale ne příjemně. Hodila jsem po něm jeho tričko, vzala si pár osobních věcí a beze slova odešla. Druhý den, když byl v práci, jsem si sbalila všechny své kufry a nastěhovala se ke kamarádce. Telefon jsem mu nezvedla, nechala jsem mu pouze vzkaz. Napsala jsem Patrikovi, že nechat si vytetovat něčí jméno na tělo je podle mě dětinské a já nemám zájem žít ve vztahu s dítětem.
Pravda je ovšem taková, že moje kamarádka se před několika lety nechala tetovat. Její tělo ovšem zareagovalo na jehly alergickou reakcí a později silným zánětem. Ona tak kvůli hloupému tetování přišla o ruku. Bylo by fér Patrikovi říci, že jsem se vlastně jenom bála a nedokázala se na tetování podívat, aniž bych si nevzpomněla na tu strašnou událost. Ovšem je pravda, že kdyby se se mnou Patrik předem poradil a nechoval se stále jako puberťák, nikdy bych ho neopustila.
Autor: Šárka Cvrkalová
