Každý, kdo v životě prošel obdobím nadváhy ví, jak těžké je najít sílu a motivaci k hubnutí. Dostat se zpět na váhu, ve které je člověku dobře a cítí se sám sebou, je často velmi náročný proces. Mně k tomu paradoxně pomohla až chvíle, kdy mě opustil milovaný dlouholetý partner. To byl onen pověstný poslední hřebíček do rakve. Rakve jménem nadváha.
Velká láska
Celý život jsem byla štíhlá a své tělo jsem nijak neřešila. Byla jsem zvyklá pravidelně sportovat. Jídlo jsem měla odjakživa ráda a do určité chvíle bylo mému tělu jedno, co sním. Měla jsem stabilní váhu a cítila se sama se sebou dobře.
Na vysoké jsem se seznámila se svým dlouholetým partnerem Tomášem. Byla to velká láska. Měli jsme společné záliby a vize. Volný čas jsme nejraději trávili aktivně v přírodě s našimi dvěma psy. Milovali jsme společné dlouhé procházky, spaní pod stanem, cestování.
Úraz mi změnil život
Ve dvaceti osmi letech jsem utrpěla na lyžích úraz kolene, který odstartoval mé tukové trápení. Rekonvalescence trvala přes půl roku, kdy jsem se maximálně belhala o berlích. Nedostatek pohybu, na který bylo tělo zvyklé, stres z operací a naprostá změna životního tempa se podepsali jak na mé psychice, kterou jsem uklidňovala sladkým a přemírou jídla, tak na mém těle, které začala energetický nadbytek přeměňovat do tukových polštářů. Rok po úrazu jsem přibrala 20 kilo, které byly na mojí původně drobné postavě hodně znát.
Zdroj: 123RF.COM
Nabraná kila mě začala omezovat i po uzdravení kolene. Byla jsem bez energie, neměla jsem chuť na dlouhé procházky a o aktivnějším sportování nemohla být ani řeč. Během léčby byl Tomáš se mnou velmi trpělivý a byl mi velkou oporou. Když jsem ale už byla zdravá, snažil se mě motivovat k pohybu. Byla jsem ze své postavy hodně nešťastná a pořád dokola se pouštěla do nějaké diety. Každá snaha do pár týdnů ztroskotala a já se zase musela nacpat sladkým pečivem nebo čokoládou.
Výčitky a stud
Začala jsem být žárlivá a náladová. Cítila jsem, že můj stav negativně ovlivňuje náš vztah s Tomášem. Naše dřívější radost z milování byla ta tam. Styděla jsem se před sebou a ještě víc před ním. Pořád jsem mluvila o tom, jak už konečně začnu hubnout.
Parter, který miloval pohyb, začal stále více času trávit mimo náš vztah. Cítila jsem se sama a vyčítala mu, že mě nemá už rád. Moje nespokojenost sama se sebou plodila jen hádky, a jak zpětně vidím, Tomáše vzdalovala čím dál tím víc.
Konec jako nový začátek
Po šesti letech vztahu se se mnou rozešel během jediného večera. Sbalil si věci a odstěhoval se. Zbořil se mi svět. Měsíc jsem byla v naprostém tranzu. Skoro jsem nejedla, nikam nechodila, plakala a obviňovala celý svět ze svého neštěstí.
Když jsem se trochu vzpamatovala z rozchodu, srovnala jsem si v hlavě priority. Už jsem se nechtěla dál litovat. Byla jsem rozhodnuta se sebou udělat opravdovou trvalou změnu. Kamarádka mi doporučila trenéra, který mě neuvěřitelně namotivoval a držel ve slabých chvílích. Začala jsem běhat se psy. Zase jsem v pohybu našla radost.
Rozchod a ztráta milovaného člověka byl pro mě dostatečně silný impuls, abych se zase stala sama sebou a dostala se do formy. Netrvalo to dlouho a moje tělo, kondice a hlavně psychika na tom byla líp než kdy dřív. Jsem zase ve své síle a věřím v novou lásku, i když Tomáše jsem ze svého srdce ještě úplně nedokázala pustit.
Autor: Svatava Pokorná
