Pro Moniku je její soused podivín. Žije v malé garáži, ačkoli hned vedle má celkem pěkný dům, který ale z nějakého důvodu neobývá. V jejích očích je soused čuně. Naučila se ho však respektovat a zbytečně neřešit.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Pak ale viděla něco, co jí sebralo veškerá slova. To, co její soused udělal, jí ho ještě více znechutilo. Se svým zážitkem se rozhodla svěřit prostřednictvím e-mailu, který nám poslala.
Říkali nám o něm, že je prostě jiný
Monika a její rodina se do rodinného domku, ve kterém aktuálně žijí, nastěhovali teprve před šesti lety, když utíkali z rušného velkoměsta na klidnější vesnici.
„Sousedé nám hned všechno vysvětlovali a snažili se nás zasvětit do toho, jak to tady chodí,“ vysvětluje v e-mailu Monika. „Mimo jiné se také nezapomněli zmínit o sousedovi, o kterém nám vyprávěli, že je prostě jiný,“ dodává.
Byl sice zvláštní, ale nikomu neubližoval
„Postupně jsem si na souseda udělala vlastní obrázek,“ dozvídáme se od naší čtenářky. „Byl sice zvláštní, ale nikomu neubližoval. Když jste ho potkali, slušně vás pozdravil, ale příliš se mu do rozhovoru nechtělo,“ pokračuje.
Monika a její manžel proto souseda nijak neřešili. Nevšímali si ho a neúčastnili se drbů, které o něm mezi ostatními sousedy kolovaly. Neměli to zapotřebí.
Svým chováním mě občas odpuzoval
Monika si nemohla nevšimnout, že její soused, který žil pouze v garáži, ačkoli měl možnost bydlet v domě jako každý normální člověk, nosí stále to stejné oblečení a na hygienu moc nedbá.
„Byly chvíle, ve kterých mě odpuzoval,“ přiznává se. „Když kolem vás prošel, byl prostě cítit. Neoholený, mastné vlasy, ruce špinavé,“ popisuje zevnějšek svého souseda. „I tak to ale byla jeho věc, ačkoli mně osobně tu a tam obrátil žaludek naruby.“
To, co jsem viděla naposledy, mi souseda znechutilo
„Za ty roky jsem si zvykla, že soused dělá věci, které bych třeba já nikdy neudělala,“ píše Monika v e-mailu. „V mých očích je to s prominutím dobytek,“ dodává. „Neměla jsem o něm kdovíjaké mínění, ale poté, co jsem viděla naposledy, se mi naprosto zhnusil.“
Monika nám situaci popsala. Byl to den, kdy zrovna měli vyvážet popelnice. Zrovna vyhlédla z okna v okamžiku, kdy soused popelnice prohrabával. A to velmi detailně, roztrhl pytel a probíral se odpadky. Některé z nich přitom rovnou strkal do pusy a jedl!
Pomoc nepotřebuje a odmítá ji. Je to čuně
Když Monika viděla svého souseda, který se krmil odpadky z popelnice, udělalo se jí nevolno. Ten pohled dle svých slov nemohla dostat z hlavy dlouho. Napadlo ji, jestli soused nemá finanční problémy, a nabídla mu pomoc.
„Ačkoli se mi naprosto hnusil, nabídla jsem mu pomoc,“ přiznává Monika. „Pomoc ale odmítl, ještě byl na mě hrubý. Od sousedů jsem se dozvěděla, že finančně nestrádá, protože skoro nic neplatí, nic neutratí. Nechápu, proč se chová jako čuně, ale na jednu stranu – je to jeho věc,“ uzavírá Monika svůj příběh.
Autor: Natálie Kabourková
