Příběh Moniky, která patří mezi naše pravidelné čtenářky, možná nejednoho z vás zvedne ze židle. Našla si totiž přítele, o kterém byla přesvědčena, že je pro ni ten pravý. Aby si ho alespoň částečně pojistila, nechala ho nastěhovat se do jejího bytu. Naivně si myslela, že společný život zalije slunce a všechno bude báječné. Jenže nebylo.
Přečtěte si příběh, se kterým se nám slečna Monika svěřila prostřednictvím e-mailu. Je to příběh o naivitě jedné zamilované ženy, která si z očí ony pověstné růžové brýle sundala příliš pozdě.
Když se ke mně nastěhoval, nechal se vyhodit z práce
Než se ke mně Jirka nastěhoval, měl stabilní zaměstnání. S jeho podílem na nájmu a dalších výdajích jsem samozřejmě počítala už v okamžiku, kdy jsem mu společné bydlení nabídla. Netvářil se, že by byl proti, a já se těšila, až začneme bydlet společně. Jenže tři týdny poté, co jsme spolu začali bydlet, se Jirka nechal z práce vyhodit. Důvod? Údajně mu jeho nadřízený lezl na nervy, tak ho poslal do háje.
Dala jsem mu čas, aby si našel něco jiného
Dva měsíce poté Jirka vůbec nic nedělal. Nechala jsem mu čas, aby si našel jinou práci, nechtěla jsem na něho hned tlačit. Jak se ale týdny střídaly jeden za druhým a já najednou všechno placení táhla jen ze své kapsy, dala jsem mu jasně najevo, že by s tím mohl něco udělat a ideálně si najít nové zaměstnání.
Tvářil se sice otráveně, sezení doma u herní konzole bylo očividně daleko zajímavější, ale slíbil mi, že se bude snažit. A já mu věřila.
V práci vydržel dva týdny, pak ho vyhodili
Velmi se mi ulevilo, když si Jirka konečně našel práci. Měla jsem před sebou vidinu, že se mi finančně uleví, a konečně si tak budu moci dopřát i něco pro sebe. Doposud jsem totiž všechny peníze cpala jen do výdajů týkajících se bydlení nebo jídla. Zklamání přišlo v okamžiku, kdy Jirku po dvou týdnech z práce vyhodili. Tvrdil mi, že ho to nebavilo, od jednoho kamaráda jsem se ale dozvěděla, že byl drzý a nedokázal ctít autoritu.
Stejný scénář se opakoval ještě dvakrát. Jirka pár týdnů seděl doma na gauči před televizí, pak si našel práci, ve které ale nevydržel déle než tři týdny. Placení tak opět bylo na mně, protože on si nevydělal ani korunu.
Nechává se ode mě živit, já ale nejsem charita
I v současné chvíli je Jirka bez práce. Opět jsem svědkem toho, jak se doma líně povaluje na gauči, hraje ty svoje hry na konzoli a stále mi jen slibuje, že si něco najde. Nechává se ode mě živit, nepřispěl mi jediným halířem, všechno táhnu jen ze svého platu. Já ale nejsem charita, teď už vidím to, co celou dobu viděli všichni okolo mě. Jirka mě jen využívá. Uvažuji nad rozchodem, chci mít vedle sebe partnera, na kterého se budu moci spolehnout. Teď už vím, že Jirka takový ani zdaleka není.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Nikol Kolomazníková
