Jsem nehorázně žárlivá manželka a nesnesu pocit, že je mi manžel nevěrný. Je pravda, že ho neustále kontroluji a vyslýchám, ale prostě taková jsem. Už několik týdnů chodí pozdě z práce a já nevím proč. Někdy přijde až k večeru, jindy zase s hodinovým zpožděním. Ale vysvětlení se nikdy nedočkám.
Jsme manželé, ale tak moc nám to zase neklape
Jsme s manželem už asi třináct let a očividně se nám tento rok stal osudným. Nemůžu mluvit o šťastném manželství, měli jsme tolik krizí a rozchodů, že už to ani nepočítám. I tak jsme spolu vydrželi a máme dvě krásné dcery. Já pracuji jako pošťačka a manžel je ve firmě a obstarává CNC stroje. Má jednosměnný provoz a vždy končí v patnáct hodin. Cesta domů mu trvá okolo dvaceti minut, takže o půl čtvrté býval vždy doma. Posledních pár týdnů se vrací po šestnácté hodině, jindy ještě později, když už zapadne slunce. Ptám se ho pokaždé, co se děje, ale neodpovídá.
Výbušné povahy, které se často hádají
Zdroj: 123RF.COM
Každou noc se budím s pocitem, že je mi manžel nevěrný. Oba jsme dost náladové povahy a často se hádáme. Horké hlavy, která naštve každá maličkost. Bohužel si to pak schytávají dcery a slyší naše časté hádky. Ony jsou ještě moc malé, abych to s nimi probírala, takže jen potichu trpím. I když nám to neklape podle představ, tak jsme přece rodina.
První podezření přišlo v pondělí
Začalo to v pondělí, kdy můj muž přišel až kolem šesté hodiny večerní. Tvrdil mi, že se zdržel s kamarádem v práci. Další den se to opakovalo, a to byl prý pro změnu v obchodě. Ve středu se stalo opět to samé, a tak bych mohla pokračovat do konce týdne. Teda kromě víkendů, to se chová, jako by se nic nedělo. Z toho jsem vydedukovala, že musel poznat někoho v práci. Docela mě to udivuje, protože vím, že moc žen v práci nemají. Málo která, by chtěla dělat ve strojírně za špinavým pultem plných pilin.
Můj manžel se zbláznil nebo je v tom milenka
Když jsem na manžela uhodila, tak řekl, co se starám. Já se samozřejmě starala a měli jsme hádku. Máme ji pokaždé, když přijde pozdě domů bez vysvětlení. Už mu ani nevařím večeři, nebaví mě čekat u jídelního stolu s jídlem, které stydne. Připadám si jako pes, co čeká na svého pána. Myslím si, že v tom musí být milenka. Někdo, s kým se seznámil v práci. Tlačila jsem na jeho spolupracovníka, ať mi přizná barvu. Ten mi jen řekl, že ho párkrát zahlédl, jak se baví s účetní, ale že odchází ve stejný čas, jako tomu bylo vždy. Tak kde tedy je? Asi si budu muset zahrát na detektiva a zjistit pravdu sama, když mi ji nechce říct.
Autor: Monika Holemá
