Miroslava (32): Říkají o mně, že nosím smůlu

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
zena smula
zena smula

Když mi bylo sedmnáct, můj tehdejší přítel měl vážnou autonehodu. Už jako velmi mladá žena jsem se musela vypořádávat se ztrátou milovaného člověka. Vždyť tehdy jsem byla ještě dítě! O tři roky později mě můj tatínek vyzvedával na zábavě, která se konala v sousedním městě. Té noci nám do cesty vběhla srnka. Sice se tátovi nic nestalo, ale už tehdy moje babička pronesla větu: „Holka, ty nosíš smůlu!“


Černá ovce rodiny

Možná byste si řekli, že to všechno byla jen hloupá náhoda. I já jsem tomu chtěla věřit, ale jak můj život pokračoval, ukázalo se, že na oněch slovech mé nyní již zesnulé babičky opravdu něco bylo.

Zdroj: 123RF.COM

Když mi bylo 22 let, začala jsem chodit s o deset let starším mužem. Naší lásce tehdy okolí nepřálo – to víte, žijeme na malém městě, kde si všichni vidí až do talíře a často mají pocit, že o vás a za vás mohou rozhodovat. Náš vztah trval dva roky, poté přišla nepříjemná zpráva: příteli našli rakovinu tlustého střeva, bohužel již pozdě na to, aby se dala vyléčit bez následků. Tušíte ten závěr? Půl roku nato si vzal život, protože tu tíhu ošklivé nemoci neunesl.

Nevyšlo to ani v práci

Rok nato, to mi bylo 23 let, jsem začala pracovat v menší kavárničce u nás ve městě. Práce to byla příjemná a moc mě bavila. Čtyři měsíce po mém nástupu ale vyhořela. Příčinou podle závěru policie byl zkrat vedení. Nikdo to neřekl přímo, protože oficiálně jsem za to nemohla, ale mezi lidmi se začalo povídat, že tyhle věci prostě přitahuji.

Zdroj: 123RF.COM

Další vztah a další smůla

V pětadvaceti letech jsem si našla další známost. Tentokrát to byl muž v mé věkové skupině, proti čemuž nikdo nemohl nic namítat. Bylo nám spolu krásně, dokonce jsme začali uvažovat o dětech. Až natolik vážné se to mezi námi zdálo a já dokonce začínala věřit, že mě ta smůla, co se mi až doposud lepila na paty, konečně opustila.

Jenže to jsem se přepočítala. Dva dlouhé roky se nám nedařilo otěhotnět, doktoři nevěděli proč, podle vyšetření jsme byli v pořádku. Marná snaha způsobila, že jsme se začali hodně hádat a přítel neshody začal řešit alkoholem. Později začal brát i drogy, kterým nakonec podlehl, protože si dal až příliš silnou dávku. Jeho rodina o mě prohlásila, že jsem ho k tomu dohnala.

Zdroj: 123RF.COM

Začalo se o mně mluvit

To víte – na malém městě se toto všechno rozkřikne strašně rychle, proto se dalo čekat, že o mně lidé začnou mluvit. Na kontě jsem toho měla docela dost a nejhorší na tom celém bylo, že se mi lidé začali vyhýbat. Říkají o mě, že nosím smůlu a že ji přinesu do života každému, kdo si se mnou něco začne. Proto mám problém navázat známost, proto nemohu najít práci, protože kamkoli přijdu, tam na druhých lidech vidím, že přesně vědí, kdo jsem a co se o mně říká.

Ať už tu smůlu skutečně nosím, nebo to všechno byla jen pitomá náhoda, pořád jsem jen člověk, který stejně jako každý jiný potřebuje lásku, objetí a porozumění. Jenže ničeho z toho se mi nedostává, protože se mě lidé bojí.

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články