Miroslav (52): Stačila jedna špatná zásuvka a stal se ze mě bezdomovec

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muz pojistka
muz pojistka

Myslel jsem, že největší ranou v mém životě bude ztráta manželky. Zemřela na zápal plic v kombinaci s nízkou imunitou před třemi lety. Zůstal jsem sám na malý domek. Přátelé se u nás doma sice střídají jak na kolotoči, ale těžko vám někdo vynahradí ztracenou lásku. Děti jsme nikdy neměli a moji rodiče jsou už po smrti. Z rodiny jsem tedy zůstal úplně sám.


Všechno se seběhlo rychle

Kvůli zranění zad, které jsem prodělal před patnácti lety, jsem v invalidním důchodu. Mám několik povolání z domu, která mohu provozovat. I tak mám ale hodně volného času. Nerad ho trávím doma, kde mi všechno připomíná mojí zesnulou ženu. Proto často jezdím s kamarádem po výletech a snažím se si v rámci možností užívat života. To se ale nedávno změnilo. Přišel jsem totiž o střechu nad hlavou.

Užíval jsem si prodloužený víkend v chatce u vody. O požáru mého domu jsem se dozvěděl příliš pozdě. Pravděpodobně bych stejně nemohl udělat víc, než hasiči, které na místo přivolal svědek. Stará stodola shořela během několika minut, požár se rychle rozšířil do zahrady a díky velkým vedrům a suchu jsem přišel o všechno. Bydlím naštěstí v odlehlém místě a tak se nikomu nic nestalo a požár byl zastaven dřív, než přeskočil na další stavení.

Zdroj: 123RF.COM

Příčinou vzniku prý byla špatná zásuvka. Že je elektřina v domě špatná jsem věděl. Bál jsem se cokoli dělat sám, jenomže jsem byl rád, že se uživím. Na elektrikáře mi nezbývaly peníze. Respektive pro mě bylo důležitější si dvakrát do měsíce někam vyrazit, než si dát popořádku domácnost. Teď toho lituji.

Papírování a důležité věci u nás doma vždy vyřizovala žena. Když jsem se snažil řešit s pojišťovnou nějakou náhradu, zjistil jsem, že už několik let nemáme pojistku zaplacenou. Kamarád mě u sebe nechal pár měsíců bydlet, snažil jsem se mu finančně přispívat, nakonec jsem ale musel jeho byt opustit. Mačkali jsme se tam s jeho ženou a dětmi v pěti lidech a já nechtěl zaclánět.

Bydlím na ubytovně, kde mám jenom pár věcí, které mi zbyly. Přišel jsem o všechno. O možnost vykonávání práce, o svou ženu, o své zdraví i o střechu nad hlavou. Z důchodu sotva poplatím bydlení i v takto špatných podmínkách. Vím, že brzy skončím na ulici. Jenomže není nikdo, kdo by mi pomohl. Přátelé se sice snaží o nějakou tu finanční podporu, za což jsem jim vděčný. Bohužel ale ani oni mě nemohou živit věčně. Bojím se, co se mnou bude dál a vůbec nevím, co mám dělat.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články