Mirka (26): Rodiče mě ponižovali. Od té doby mám sociální fobii

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
zena 30 2
zena 30 2

Čtenářka Mirka je jedináček, ze kterého chtěli mít rodiče dokonalé dítě, které ve všem předčí ostatní. Neustále ji napomínali za špatné chování, umravňovali ji a zakazovali jí vše, co si sama přála. Jejich výchova ale nevytvořila dokonalé dítě, spíše u Mirky probudila sociální fobii, se kterou se potýká dodnes.

Táta ji neustále shazoval, aby neměla moc vysoké sebevědomí

Mirčin otec po celé její dětství neustále opakoval, že ego je třeba vychovat. Proto svou dceru nikdy nechválil, místo toho jí vyčítal, co udělala špatně. Nikdy nepřišla odměna, jen trest za špatné známky. „Rodiče mě neustále ponižovali. Říkali, že nic nedokážu, což mě vedlo pořád více k tomu, abych jim dokázala, že na to mám,“ tvrdí Mirka. Její snaha ale byla marná. Na jejího otce nic nezapůsobilo a z ní se začala stávat tichá dívenka, která si přestala věřit.

Matka v ni nikdy nevěřila

Kdykoli Mirka létala s myšlenkami v oblacích, matka ji stáhla zpátky na zem. „Říkala mi, že mám růžové brýle. Svět viděla jen černobíle a nikdy nevěřila, že zvládnu, co si zamanu,“ popisuje zklamaně. Chování obou rodičů vedlo Mirku k tomu, aby stále více hodnotila své výkony. Začalo to ve škole, ale pokračovalo to dál. Dokonce si pak i mezi kamarády připadala navíc. Když si našla přítele, myslela si, že mu nikdy nebude dost dobrá, a neustále se trápila.

Mirka začala mít problém i s běžnou komunikací

„Pokaždé, když se na mě v metru někdo díval, říkala jsem si, že mě asi pomlouvá,“ tvrdí. Kdykoli ji chtěl někdo oslovit nebo na ni vrhl delší pohled, uzavřela se do sebe. Raději trávila všechen čas doma.

Čím méně vycházela ven, tím víc se její stav zhoršoval. Už ani nezvedala telefony, protože jí bylo nepříjemné s někým mluvit. „Nechtěla jsem, aby mě někdo hodnotil, protože mi moje hlava říkala, že si o mně vždy všichni myslí jen to nejhorší,“ říká. Nikdo ji nedokázal ujistit o opaku. Když se svěřila rodičům, řekli, že nemá být tak citlivá.

Stále trpí silnou sociální fobií

Nastal čas, kdy se konečně odstěhovala od svých rodičů do vlastního. Její stav se ale nezlepšil. Teď už je doma stále jen sama. Nepotkává nové lidi, protože nechodí ven. Když se s někým dá do řeči, neví o čem mluvit, protože kvůli svému strachu ztratila všechny koníčky.

„Při procházce městem klopím zrak k zemi, abych si nevšímala pohledů. Každou řeč si pečlivě připravuji dopředu a snažím se zkracovat rozhovory. Jen tak dokážu svou nervozitu snížit na přijatelné minimum,“ popisuje. Strach jí nedovoluje navštívit ani lékaře, jelikož i to je pro ni nepříjemný kontakt s člověkem. Celé dny tedy sedí doma a čeká, až jí někdo s jejím problémem pomůže.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Autor: Tereza Hotovcová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články