Vždycky jsem svým kamarádkám záviděla mladšího sourozence. Já byla dlouho jedináček a cítila jsem se sama. Když se měl narodit bráška, nemohla jsem se dočkat. Konečně budu mít sourozence, těšila jsem se. To jsem ale netušila, že mi ho rodiče doslova pověsí na krk a vytoužený sourozenec se tak stane přítěží.
Na mladšího sourozence jsem se těšila
Když mi máma oznámila, že budu mít sourozence, byla jsem štěstím bez sebe. Bylo mi tehdy 14 a mladšího brášku jsem viděla jako příjemnou změnu. Těšila jsem se, že ho budu vozit v kočárku, budu ho učit chodit a zlobit, že ho budu chránit. Zkrátka že se stanu starší ségrou se vším všudy. Maminčino těhotenství uteklo jako voda a malý Tomášek byl konečně na světě. Byl to nejkrásnější miminko, hned jsem si ho zamilovala!
Pohlídáš Tomáška, prosím?
Zdroj: 123RF.COM
Několik prvních měsíců se všechno točilo okolo brášky. Máma s tátou mu věnovali maximum času a stejně tak i já. Byl tak rozkošný, všichni jsme ho zbožňovali! Po půl roce mě s ním máma nechala poprvé samotnou, protože si s tátou chtěli vyrazit na večeři.
„Jsem už strašně dlouho zavřená doma, potřebuji změnu“ říkala mi máma mezi dalšími poznámkami, kdy mu mám dát najíst, že ho nemám zapomenout přebalit a v kolik ho mám dát spát. „Je to jen dneska, slibuji“ dodala, vlepila mi pusu na čelo a s úsměvem od ucha k uchu zmizela z domu. A tak jsem poprvé hlídala mladšího brášku.
Udělali si ze mě chůvu
Od toho večera jsem Tomáška hlídala ještě několikrát. Vlastně ho od toho dne hlídám pořád. Tuhle si chtějí zajít na večeři, tuhle jde máma s kamarádkou na kafe, jindy si potřebuje zajít koupit něco nového na sebe. A pokaždé je to ta samá písnička: „Je to jen pro dnešek, slibuji! Příště ho vezmu s sebou nebo ho pohlídá táta. Jsi naše zlato!“ Prostě si ze mě udělali chůvu. Z jednoho dítěte chůva druhého dítěte. Nezní to směšně?
Připadám si jako jeho matka
Když chci jít s kamarádkami ven, musím s sebou brášku brát. Rodiče mě neustále nutí ke hlídání, poslední dobou to už nejsou ani prosby – jsou to rozkazy: „Chceš jít ven? Vezmi s sebou Tomáška“ nebo „Snad tě neubude, když si s ním půjdeš hrát ven“ či „Kamarádkám určitě nebude vadit, když půjde malý s vámi“ zní často jejich slova. Nepřipadám si jako Tomáškova ségra, cítím se skoro jako jeho máma. Hlídám ho doma, hlídám ho venku. Brášku miluji, ale jsem na rodiče naštvaná. Tak si ho neměli pořizovat, když na něho teď nemají čas!
Autor: Nikol Kolomazníková
