Miluše (35): Vzít manžela k porodu byla chyba. To, jak se mnou teď jedná, mě ničí

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
mladá žena s dítětem
mladá žena s dítětem

Na první dítě si Miluše a její manžel počkali. Miluše se totiž věnovala kariéře a dlouho založení rodiny odkládala. Teprve před dvěma lety se rozhodli, že už je ten správný čas a před necelým rokem a půl Miluše přivedla na svět chlapečka Kryštofa.

Od první chvíle těhotenství byli manželé stejného názoru, že manžel půjde k porodu, aby svoji ženu podpořil v okamžicích, které patří mezi nejnáročnější, leč nejkrásnější v životě.

Miluše je ale teď přesvědčena, že vzít manžela k porodu, byla chyba.

Strašně se těšil na to, jak bude u toho

Od první chvíle bylo jasné, že u porodu určitě nebudu sama. Manžel se toho okamžiku nemohl dočkat, poté z toho byl možná ještě víc nervózní než já.

Byla jsem ráda. Od kamarádek jsem nejednou slyšela příběh o tom, jak partner odmítl jít k porodu a jak je to sebralo, když tam musely být samy.

Proto jsem byla svému muži vděčná, že se rozhodl tento okamžik sdílet se mnou a především mě u toho porodu podpořit. Lhala bych, pokud bych tvrdila, že jsem z toho neměla strach.

U porodu byl úžasný. Horší bylo to, co přišlo potom

Když došlo na den D a náš chlapeček si usmyslel, že už chce být mezi námi, manžel byl od prvního okamžiku naprosto perfektní.

Celou dobu mě držel za ruku, říkal mi samá povzbuzující slova, a když se synek poprvé rozplakal, neudržel slzy a přede všemi se hrdě rozbrečel.

Byla jsem šťastná. Porod jsem měla za sebou, krásný syn byl na světě a manžel se ukázal jako ta nejlepší podpora vůbec. Bohužel jsem netušila, co v něm tento okamžik zanechá a jaké to bude mít následky v jeho chování vůči mně.

Nenechá mě nic udělat. Neustále mi všechno ulehčuje

Od chvíle, kdy jsem přišla domů, mě manžel nenechá nic udělat. Neustále mám na talíři, jak na mě změnil názor a že až do chvíle, kdy jsem přivedla na svět našeho syna, netušil, jak zranitelná vlastně jsem.

Myslela jsem si, že porod v manželovi zanechá krásné vzpomínky, stejně tak jako je zanechal ve mně. Jenže v něm to probudilo domnění, že jsem citlivá květinka, která nic nezvládne.

Možná to myslí dobře a věřím, že by se našly ženy, kterým by vyhovovalo, že doma prakticky nemusí hnout prstem, protože za ně chlap všechno udělá. Ale to, jak se mnou teď jedná, mě upřímně ničí.

Snažila jsem se mu citlivě naznačit, že ke mně nemusí přistupovat jako k ženě, která nic nezvládne, protože před porodem jsem také většinu starostí nesla na svých bedrech. Ale on mě buď nechápe, nebo ignoruje. Jeho přístup mě ale psychicky ubíjí…

Autor: Natálie Kabourková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články