Mému synovi je sedmnáct let. Mlátí s ním puberta, a tak ačkoli ho mám opravdu ráda, občas je velmi těžké s ním vycházet. Navíc je hodně uzavřený, mně ani manželovi nechce nic říct. V podstatě s námi mluví jen tehdy, když něco potřebuje.
Sváděli jsme to hodně na pubertu. Do jeho patnácti let byl komunikativní, rád s námi večer sedával, pak se ale všechno změnilo. Napadlo nás, že je to počítačem, který jsme mu dali k 16. narozeninám. Nemysleli jsme si, že by to bylo nějak závažnější, než u jeho vrstevníků. Problémy s tím, že dítě tráví spoustu času u monitoru, řešilo i poměrně dost našich přátel.
Vedl zvláštní rozhovory
Zdroj: 123RF.COM
Brzy se nám přestalo líbit, že na počítači tráví nejen dny, ale i noci. Často chodil spát i po dvanácté a s manželem jsme vždy dlouho slyšeli, jak si povídá s kamarády přes Skype. Tedy, mysleli jsme si, že to jsou jeho kamarádi, ale z jeho slov často vyplynulo, že je nezná ani osobně.
Damián začal hrát násilné hry a sprostě u toho nadával. Když mu řeknu, aby počítač vypnul, počká chvíli, a když si myslí, že spím, opět hry zapne. Nemám sílu se s ním hádat a většinou to zaspím.
Začala jsem mu číst konverzace
Já vím, že špehovat vlastního téměř plnoletého syna je špatné, ale když s ním chci mluvit, řekne jen, že si píše s lidmi z internetu. Na otázku, kde je potkal, odpovídá, že překvapivě na internetu. Zjistila jsem, že některým lidem, se kterými denně komunikuje, je i přes čtyřicet let. Všechny chaty jsou vesměs stejné. Řeší hry a sprosté nadávky, sdílejí si různé fotky, kterým asi rozumí pouze oni.
V některých konverzacích jsem objevila i informace o tom, že má Damián nějakou dívku. Nám s manželem o ní neřekl, snažíme se tedy zjistit, proč důvěřuje více někomu, koho v životě neviděl, než vlastním rodičům. Chtěla jsem se ho na to zeptat, ale manžel tvrdí, že by se Damiána dotklo, kdyby zjistil, že mu čtu zprávy. Asi má pravdu.
Měla bych s tím přestat, ale nemůžu si pomoc
Snažím se přestat, ale jako bych se stala závislá na tom si každé ráno přečíst synovy zprávy. Občas se dozvím něco, co jsem snad raději ani vědět nechtěla. Vidím, jaký se z něj stal člověk a bolí mě pomyšlení na to, že jsme to vlastně způsobili my. Koupili jsme mu ten počítač.
Snažím se přestat řešit svého vlastního syna. Myslím si, že z puberty vyroste a tohle všechno se stane minulostí. Čím více však zprávy čtu, tím více ve mně hlodá pocit, že má náš syn raději neznámé lidi z internetu, než vlastní rodiče…
Autor: Šárka Cvrkalová
