Prevenci svých dětí jsem nikdy nepodceňovala. Nejsem ten typ bio matky, která věří v sílu přírody, a proto raději spoléhám na lékaře a jejich odborný úsudek. Veškerá povinná očkování jsem s dětmi absolvovala a v některých případech také ta dobrovolná. Infekcím, které mohou šířit klíšťata, jsem ale takovou váhu nedávala. Ukázalo se to jako velká chyba, kvůli které bych se ráda vrátila v čase, abych ušetřila dceru Elišku zbytečného trápení a bolesti na nemocničním lůžku.
Poslala jsem dceru na tábor, aby strávila trochu času v přírodě
Zdroj: maximkabb/123RF.COM
Když posíláte své děti na tábor, říkáte si, že pro ně děláte to nejlepší. Vždyť konečně budou dýchat čerstvý vzduch, poznají nové kamarády, budou sportovat a alespoň na chvíli je odtrhnete od monitoru nebo mobilu. Nikdy by mě nenapadlo, že se tento zážitek může změnit na noční můru. Všechno začalo jen nevinnou hrou, kdy se děti skrývaly před vedoucími v lese. Úkolem bylo zůstat co nejdéle nepozorovaný. Proto si dcera společně s dalšími dětmi zalezla do vysoké trávy, kde seděly a čekaly, až vedoucí zapíská konec. Když nakonec vylezly, Eliška si všimla malého parazita u kolene. Bylo to poprvé, kdy měla klíště, a proto neváhala a vydala se rovnou za ošetřovatelkou. Ta se klíštěte šetrně zbavila a poslala dceru, aby si šla hrát s ostatními. V tu chvíli však zanedbala následná opatření.
Když se Eliška vrátila, začaly se projevovat první obtíže
Na noze se jí objevil velký červený flek, který trochu otekl. Zeptala jsem se Elišky, co to je, a ta v záplavě emocí při příjezdu úplně zapomněla, že na tomto místě měla klíště. Prohodila něco v tom smyslu, že se musela někde při hře uhodit. Proto jsem tomu nepřikládala velkou pozornost a šly jsme společně domů. Nikdo z tábora mě o klíštěti neinformoval a já jsem tak nemohla zakročit. Po pár dnech se ale dceřin stav začal prudce zhoršovat. Ráno ulehla do postele s teplotou, potila se a stěžovala si na bolest svalů v celém těle. Jako první mě napadlo, že děti na táboře někde běhaly v dešti a dcera prostě jen nastydla.
Její stav se rapidně zhoršil
Další dny už jsem se o Elišku strachovala a vyrazily jsme do nemocnice. Když jsem jí ráno přišla zkontrolovat, celá se třásla, jakoby ji trápila nesnesitelná zimnice. K tomu začala zvracet a já si stále tyto obtíže nespojila s oteklým místem na noze. Lékař však jednal pohotově a věděl přesně, co dělá. Hned v první chvíli se Elišky zeptal, zdali neměla klíště a ta se najednou rozpomněla. Uvědomila jsem si, jak výrazně jsem stav své dcery zanedbala. Měla jsem přijít mnohem dříve, ale celou dobu jsem příznaky považovala za obyčejnou chřipku. Lékaři provedli všechna důležitá opatření a následně mě informovali o možném poškození mozku. S dcerou trávím v nemocnici veškerý čas, jak jen mi to personál dovolí a jen si přeji, aby léčba dopadla zdárně. Věřím, že bude bojovat statečně, a nakonec to spolu zvládneme.
Autor: Tereza Hotovcová
