Když Marika otěhotněla, měli ona i její přítel obrovskou radost. Nikdy by si nemyslela, že bude její porod takové dobrodružství. Dnes se sice směje tomu, že budou mít synovi alespoň co vyprávět, v ten den ale doufala, že všechno dopadne dobře. Měla vážný strach o své i jeho zdraví.
Přítel se o mě staral a neustále stresoval. Já byla v klidu
„Když jsem otěhotněla, přestala jsem kouřit. Alkohol jsem nikdy dříve příliš nemusela, nebyl pro mě tedy problém se mu vyhýbat. Přítel Alex na mě byl díky ukončení kouření hrdý, přesto měl ale pocit, že bych se jako těhotná žena měla chovat jinak,“ vzpomíná Marika.
Alex začal Mariku hlídat téměř na každém kroku. „Nelíbilo se mu, že chodím do obchodu a nosím domů nákup. A to i když jsem šla jen pro krabici mléka. Měl problém i s tím, že jsem si našla práci z domu. Pořád opakoval, že bych se měla šetřit, odpočívat a nestresovat.
Nedokázal pochopit, že mě naopak vysiluje nicnedělání a domácí práce je pro mě odpočinkem.
Vrcholem všeho bylo, když začal Alex kupovat domů těhotenské knížky, objednávat Mariku na masáže a na těhotenská cvičení. „Samozřejmě jsem to zpočátku ocenila, jenomže on mi do všeho pořád mluvil. Chtěl, abych všechny knihy pečlivě nastudovala. Na masážích ani cvičeních nesměl chybět.
Doma jsem pak pod jeho dohledem dodržovala, co mi zkušení lidé poradili,“ říká Marika. Samozřejmě by se takto zachovala i bez Alexe, on ale z každého jejího pohybu přímo šílel. Neustále se o dítě strachoval, zatímco ona se snažila být v pohodě. Jeho strach ji spíše vysiloval.
Když jsem začala rodit, všechen stres se přenesl na mě
Marika tušila, že jí každým dnem nejspíš praskne voda a ona začne rodit. Její přítel byl proto každý den doma, v práci si vzal volno. Hlídal ji doslova na každém kroku. „Stále jsem byla v klidu, ale když se to stalo a on začal vyšilovat, že nemáme nic sbaleného a připraveného, jeho stres se na mě přenesl,“ vypráví Marika. I když měla samozřejmě předem všechno připravené, ve chvíli, kdy volal Alex pro sanitku, byla strachy téměř bez sebe.
„Původně jsem chtěla jet naším autem. Bylo mi ale ze stresu a bolesti zle. Začala jsem vyšilovat, že mi musí zavolat odbornou pomoc. Podle doktorů jsme dobře udělali,“ svěřuje se. Marika porodila zdravého syna téměř těsně po příjezdu do nemocnice. „Ještě nikdy jsem neměla takový strach. Mnoho žen mi říkalo, že strávily porodem i půl dne v bolestech. Já měla co dělat, abych syna neporodila na schodech. Dnes se tomu můžeme jenom zasmát. S přítelem vychováváme Janka se vší láskou a doufáme, že jednou, až bude starší a rozumný, se s námi historce zasměje.“
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Šárka Cvrkalová
