Marie (57): Mám závažnou nemoc. Syn jen čeká, aby mohl zdědit majetek

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
zena v nemocnici
zena v nemocnici

Není to dávno, kdy jsem začala pozorovat příznaky závažné nemoci, se kterou se nyní snažím žít a prodloužit svůj život, co nejvíc to půjde. Roztroušená skleróza se objevila, když mi bylo padesát let. Můj první syn Vítek, se o mě stará s největší láskou, ale bydlí daleko, tak je pro něj obtížně dojíždět. Nechtěla jsem ho otravovat, tak jsem si najala ošetřovatelku.

Vždy mě potěší, když přijede a já alespoň na chvíli nemyslím na své trápení. Můj druhý syn Matěj je pravý opak Vítka. Veškeré moje prosby rovnou zamítne a zastaví se u mě, jen když něco potřebuje. Přijde mi, že se jeho chování postupem času začalo zhoršovat a teď to vypadá, že jen čeká, kdy umřu, aby se mohl těšit z majetku, který jsem za celý život nastřádala.

V mých nejtěžších dnech mi pomáhal Vítek. Matěj se u mě ani nezastavil

Na začátku se onemocnění projevovalo křečemi a celkovou slabostí. Myslela jsem, že mi chybí hořčík, a proto jsem jej začala doplňovat a rozhodla jsem se, že se začnu věnovat plavání, abych své tělo dostala do formy. Křeče ovšem neustávaly a já si postupem času všimla svého problému s rovnou chůzí a celkově problému s pohyblivostí nohou.

Zdroj: 123RF.COM

Lékaři mi diagnostikovali roztroušenou sklerózu. Léčba byla nákladná a já jsem neměla finanční prostředky, abych si ji mohla dovolit. Své syny jsem taktéž nechtěla zatěžovat a tak jsem se spokojila s tím, že na světě pobudu ještě pár krásných let a počkám, jestli nemoc zpomalí nebo naopak přidá na síle. Když mi bylo slabo, pomáhal mi Vítek. Vozil mi nákup ze supermarketu, uklízel a přijížděl i se svou přítelkyní, aby se ujistil, že mám vše, co potřebuji. Druhý syn se naopak stáhl do ústraní a dělal, že neexistuje.

Můj stav se zhoršil a Matěj se přišel ujistit, zda mu něco odkážu

Po pár letech jsem skončila na vozíku. Zákeřná nemoc ani tehdy nezastavila a přesouvala se dál. Ruce už neudržely tolik, co dřív, a já se tak stala zcela závislá na svých synech a ošetřovatelce. V mých nejhorších dnech mě najednou navštívil Matěj.

Byla jsem šťastná, protože jsem si myslela, že mu na mně záleží. Přinesl dárkový košík, omlouval se, ale po chvíli pronesl pár vět, které mě ujistili, že má zcela jiný záměr. V nepřítomnosti Vítka mi začal vyprávět o tom, kolik toho pro mě kdysi udělal a abych na něj při sepisování závěti nezapomněla. Nevěděla jsem, jestli se mám dříve rozplakat nebo ho poslat domů. Rovnou mě posílal do nebe a ani se nezeptal na můj současný zdravotní stav. Vše jsem mu odkývala, ale ve své mysli jsem si slíbila, že veškerý majetek odkážu jen Vítkovi.

Autor: Tereza Hotovcová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články