Marie (33): Rodiče chtějí poznat mého přítele. Je tu ale důvod, pro který ho před nimi stále zapírám

od Adéla Vocetková
Zdroj: Shutterstock

Marii do života vstoupila láska. Jak ona sama přiznává, bylo to trochu netradiční a pro někoho možná i nepochopitelné. Marie je šťastná, ačkoli je tu jedna věc, která jí nedá spát.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Už je to půl roku, co má Marie nového partnera. Její rodiče stále naléhají, aby jim toho pana dokonalého konečně představila. Je tu ale důvod, pro který Marie setkání rodičů s přítelem opakovaně odkládá.

Poznala jsem sympatickou ženu

Odpoledne po práci jsem se chtěla stavit ještě do obchodu, abych trochu doplnila zásoby v lednici. Když žijete sami, příliš mnoho toho nepotřebujete, ale základ je nutný vždy.

Bezmyšlenkovitě jsem bloumala obchodem, druhých jsem si nevšímala a hleděla jsem si svého nákupu. Nedala jsem si pozor a svým nákupním vozíkem narazila do vozíku jiné paní.

Začala jsem se omlouvat, bylo mi trapně. Daná žena se na mě usmála a trochu hlubším hlasem, než bych u ženy očekávala, mi řekla, že je to úplně v pohodě.

Něco mě k ní táhlo

Shodou okolností jsem danou paní potkala asi o týden později, tentokrát když jsme měly společnou cestu tramvají. Ona si mě asi nepamatovala, ale ze slušnosti mi oplatila úsměv.

Nedalo mi to. Celou cestu jsem ji tajně pozorovala a snažila se, aby si toho nevšimla. Netušila jsem, čím to je, ale něco mě k ní táhlo.

Možná právě proto jsem vystoupila na úplně jiné stanici, než jsem potřebovala, a oslovila ji. Opět jsem se zarazila nad hloubkou jejího hlasu, ale pozvala jsem ji na kafe.

Když mi řekla pravdu, byla jsem v šoku

Strávily jsme společně asi dvě hodiny v kavárně, kde jsme si opravdu příjemně popovídaly. Mimo jiné mi Lenka, jak se jmenovala, prozradila jedno velké tajemství.

Narodila se sice jako žena, ale už od dospívání věděla, že uvnitř je muž. Byla jsem v šoku! Věděla jsem samozřejmě, že se tohle děje, ale nikdy jsem takového člověka nepotkala.

Lenka mi prozradila, že zrovna prochází hormonální léčbou, po které budou následovat další kroky, a že ji jednoho dne čeká vytoužená změna pohlaví. Měla se stát z ženy mužem.

Rodina o tom neví, bojím se jejich reakce

S Lenkou jsem navázala vztah. Nyní se již jmenuje Lukáš a pár tvoříme půl roku. Jsem s Lukášem šťastná a podporuji ho ve všem, co ho na jeho cestě čeká.

Rodiče vědí, že mám partnera, ale ještě ho neviděli. Ačkoli šest měsíců je poměrně dlouhá doba, stále jsem nenašla odvahu, abych jim Lukáše představila. Natož aby se dozvěděli, jaká je celá pravda.

Není na tom nic špatného a Lukáš je skvělý. Sám o tomto tématu otevřeně mluví a za nic se nestydí. Já se ale bojím, jaká bude reakce rodičů. Jednoho dne je ale seznámit musím, jen se už nyní strachuji, jak to celé dopadne.

Autor: Nikol Kolomazníková

Názor odborníka

Jak Marie sama říká, není na tom nic špatného. Lásku si člověk nevybírá ani tak hlavou, jako spíše svým srdcem. Pokud se v nás bude prát rozum s emocemi, budou mít emoce téměř vždy navrch. Proto je důležité se ve svých emocích dokázat vyznat a uvědomit si, co člověk chce a proč.

Čeho se tedy Marie konkrétně obává při seznámení Lukáše s rodiči? Možná má strach, že by se změnil pohled jejich rodičů na ní? Obává se, že by jí zavrhli? Co případně Marii k takovýmto myšlenkám vede a jaký má vztah s rodiči? Je její strach opodstatněný na základě nějakých předchozích interakcí s rodiči nebo se jedná spíše o obecnou nejistotu? Co nejhoršího si představuje, že by se mohlo stát? Na tyto a další otázky je třeba nalézt odpověď a pak můžeme podniknout další příslušné kroky.

Každý z nás má právo být šťastný, na to bychom neměli zapomínat. Je to hodnota, ke které bychom měli všichni směřovat. Štěstí však znamená něco jiného pro každého z nás a někdy se setkáme s případy, že naše štěstí způsobuje pozdvižené obočí u ostatní. Pro někoho například může být štěstím jet na celý rok studovat tučňáky do Antarktidy. Je to však naše štěstí, a i když jsou názory druhých lidí samozřejmě důležité, tak naše štěstí by mělo být na prvním místě, koneckonců jsme to my, kdo s námi musí trávit každou vteřinu každého dne.

Mgr. Jiří Brouček
Psycholog

Související články