Tomáš je o dva roky mladší než já. Naše maminka s námi měla hodně starostí, až později jsem se dozvěděl, že se otec kvůli osobním problémům oběsil už během jejího těhotenství. Já si ho skoro vůbec nepamatuji, byl jsem přece jenom dvouletý kluk. Rodinná pouta nás tří ale nikdy nic nepřetrhalo. Bratr i matka jsou pro mě vším.
Společné bydlení
I proto jsem se Tomášovi rozhodl pomoci, když sháněl v Praze bydlení kvůli škole. Já bydlel sám, spolubydlící se odstěhoval a nájem jsem sotva utáhl. Tomáš neměl žádný problém s tím, že budeme v malém bytě bydlet spolu. Vzal jsem si obývací pokoj spojený s kuchyní a on ložnici. Domluvili jsme se, že pokud někdo z nás přivede domů holku, dá to vědět předem, abychom si zbytečně nekřenili. Zkrátka mezi námi bylo takové skvělé bratrské pouto.
Zdroj: rido/123RF.COM
Brácha má už dva roky přítelkyni. Občas u nás přespává, jindy zase on nespí doma. Měl jsem vždycky za to, že chodí spát k ní, nebo že je v práci. Říkal, že dělá noční brigádu někde ve skladu, aby měl se školou peníze na náš společný nájem. Divil jsem se, že mu brigáda hodí tolik, ale neprotestoval jsem. Pouze jsem mu nabídl, že kdyby to finančně nezvládal, tak budu větší část platit já. Brzy jsem ale přišel na to, kde peníze bere.
Půjčil jsem si jeho počítač a nestačil jsem se divit
Rozbil se mi ten den notebook a nutně jsem potřeboval dodělat něco do práce. Volal jsem proto bratrovi do školy, jestli si můžu půjčit jeho počítač. S klidem mi nadiktoval heslo a řekl, že to není problém. Po zapnutí počítače na mě ale vyskočili jeho poslední navštívené stránky. Nejdřív jsem nerozuměl tomu, co na takových stránkách bratr hledá, ale brzy jsem pochopil, že nabízí za peníze lechtivé služby. A i když jsem stránky prošel jenom zběžně, pochopil jsem, že má docela úspěch.
I když jsem se snažil na to nemyslet a pracovat, nedokázal jsem to dostat z hlavy. Všechny ty peníze, co mi několik měsíců přispívá na nájem, nepochází z žádné brigády ve skladu. Ještě ten večer jsem o tom s bratrem promluvil. Nejdřív se naštval, že mu lezu do soukromí, nakonec ale uznal, že je to jeho chyba. Prý mi chtěl jenom dát přesnou polovinu nájmu, nechtěl na mě údajně parazitovat. Poprosil mě, abych to neříkal mámě. Pod podmínkou, že si najde práci a s tímhle okamžitě přestane, jsem souhlasil.
Bratr mi teď přispívá o pár tisícovek měsíčně méně. Platím větší část, ale s klidným svědomím, že můj bratr nedělá nic takového, jako dělal kdysi. Přesto se ale cítím špatně, když se maminka při návštěvách ptá, jak se nám vede, a já musím o celé události pomlčet. Ublížilo by to jí i bratrovi, ale tíží mě svědomí. Ona si totiž o obou z nás myslí jenom to nejlepší.
Autor: Šárka Cvrkalová
