Marcela: Jsem závislá na plyšové hračce. V dětství mě rozhádala s bratrem, teď je mým talismanem

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
medved
medved

I když je mi už dvacet sedm let a dětství mám dávno za sebou, Maxe se zkrátka nemohu vzdát. Je to můj plyšový kamarád a je se mnou od mých pěti let. Myslela jsem si, že jsem divná, ale v kolektivu stejně starých lidí je nás podobně pošahaných víc, takže asi vlastně o nic nejde. Za zdánlivě ošklivou hračkou se ale skrývá obrovský příběh, který je pro mě opravdu důležitý.


Plyšového medvídka jsem dostala od otce k pátým narozeninám. Našel ho na půdě, a i když si mamka myslela, že bych měla dostat spíš nějakou novou hračku, hrozně jsem se do něho zamilovala. Nosila jsem ho s sebou do školky, na hřiště, zkrátka všude. Neusnula jsem bez něho a nejhorší trest pro mě byl, když mu někdo ubližoval. A to bohužel věděl i můj o pět let starší bratr.

Hádali jsme se a on Maxe vyhodil z okna

Dovedu si teď představit, jak tenkrát jedenáctiletému bráškovi bylo, když jsem ho jako malá holka otravovala, aby si se mnou hrál. Chtěl se věnovat své stavebnici, ale já ho neustále s něčím obtěžovala. Byla jsem dítě a nechápala jsem, proč se se mnou nechce kamarádit. Jenomže on byl taky vlastně malý kluk a reagoval tak, jako každý starší sourozenec jeho věku.

Zdroj: 123RF.COM

Když jsem ho rozčilovala moc, sebral mi oblíbeného plyšáka a vyhrožoval, že ho hodí z okna.

A já si myslela, že to neudělá. Svou provokací jsem ho vlastně k tomu činu donutila. Když jsem viděla, jak medvídek letí přes parapet, rozbrečela jsem se a podívala se, kam dopadl. Jak jsem se nahnula, přepadla jsem přes okenní rám a vypadla do dvora. Bydlíme sice v přízemí, pád z jednoho metru na betonový chodníček ale šestileté holčičce dokáže pěkně ublížit.

Naštěstí mi nic nebylo

Brečela jsem a s odřenými koleny jsem jela s rodiči do nemocnice. Doktorka mě prohlédla a zjistila, že se mi vlastně nic nestalo. Brácha ten večer dostal od rodičů strašně na zadek. Bylo mi ho líto, když pak pod peřinou brečel. Měli jsme společný pokoj a já si pamatuji, že jsem mu z vrchu z palandy podala Maxe a řekla mu, že může dneska spát s ním.

Od té doby jsme se samozřejmě s bratrem pohádali mockrát, ale vždycky jsme se snažili náš spor ukončit nějak rozumně. Je to už dlouhá doba, ale kdykoli se vzájemně potkáme, na tuhle historku z dětství přijde řeč. Bratr se stal mým ochráncem a dohlíží na to, aby se ke mně můj současný přítel choval hezky. Někdy je jeho starost až roztomilá. Myslím, že nám tahle dětská událost hodně upevnila vztahy.

Max se stal mým talismanem

Možná si říkáte, že jsem divná, ale ten plyšák pro mě znamená hodně. Připomíná mi otce, který umřel při autonehodě před třemi lety. Vidím v něm silného a ochotného ochránce, který na mě dohlíží. Mám díky němu skvělý vztah s bratrem. A navíc si tím, že ho nosím úplně všude, tak trochu stále připomínám, že jsem stále dítě a starý je člověk přesně na tolik let, na kolik se cítí.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články