Marcela pozvala svoji kamarádku Blanku na skleničku vína. Obě ženy byly neustále v jednom kole a tohle byla po dlouhé době jediná příležitost, jak alespoň na malý okamžik hodit všechny starosti běžného dne za hlavu. Jenže jak je známo, alkohol rozvazuje jazyk…
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Stačily dvě dvojky dobrého vína a Blanka své kamarádce nechtěně prozradila něco, co Marcela ani netušila. Původně dobrá nálada se proměnila v slzavé údolí.
Dlouho jsme se neviděly, musely jsme to napravit – jak jinak než u vína
Já a Blanka jsme kamarádky už celou věčnost. Dokonce máme i stejně staré děti, tak šikovně nám to vyšlo. Snažíme se pravidelně scházet, protože naše dýchánky jsou často jedinou možností, jak alespoň na chvíli vypnout.
Jelikož už jsme se dlouho neviděly a mně to bylo líto, pozvala jsem Blanku k sobě domů v pátek večer na skleničku našeho oblíbeného vína.
Blanka nezklamala, sama přinesla ještě jednu lahev a k tomu něco dobrého na zub. Těšila jsem se na fajn večer ve společnosti spřízněné duše.
Alkohol Blance rozvázal jazyk. Prozradila mi tajemství
Snahu dohnat několik týdnů, během kterých jsme se spolu neviděly, jsme s Blankou vzaly zodpovědně a velmi rychle byla jedna celá láhev prázdná.
Alkohol nás příjemně uvolnil a my se opravdu velmi dobře bavily. U nás doma nikdo nebyl – dcera byla toho večera u přítele, syn někde s kamarády a manžel měl jako každý pátek trénink volejbalu.
Po několikáté skleničce se Blance rozvázal jazyk. Zničehonic mi totiž prozradila tajemství, které v sobě očividně nosila už dlouho. Byla jsem v šoku z toho, co mi řekla.
Kamarádka mi pověděla, co o mně povídá můj manžel. Začala jsem brečet
Blanka mi řekla, že jí tuhle její muž povídal, jak o mně můj manžel mluví. Prý o mně říkal, že jsem ta nejlepší ženská na světě.
Poté spustila o tom, že si mě můj manžel přede všemi vychvaluje, všem říká, jak mě obdivuje, kolik toho zvládám, že on sám by to nikdy nedokázal.
Když jsem to slyšela, začala jsem brečet. Něco takového jsem rozhodně nečekala. Veselá nálada se rázem změnila na slzavé údolí – byla jsem dojatá!
Uvědomila jsem si, jaký mám doma poklad
Byla jsem za Blančina slova ráda – tedy za slova mého muže. Kamarádka mi řekla, že už to ví delší dobu, že o mě takhle hezky mluví, ale ještě se nedostala k tomu, aby mi tohle pěkné tajemství prozradila.
Uvědomila jsem si, jaký mám doma poklad. Občas to mezi mnou a manželem zaskřípalo, ale poté, co jsem slyšela, jak o mně pěkně mluví, jsem mu všechny hádky za poslední dobu odpustila. Je to vážně ten nejlepší chlap a já jsem ráda, že ho mám.
Autor: Nikol Kolomazníková
