Marcela (31): Byla jsem zavřená dvě hodiny ve výtahu, dostala jsem panický strach

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
zenavevytahu
zenavevytahu

Jsou věci, které někdy používáme denně, ale přesto si vůbec neuvědomujeme, jak složitý by byl život bez nich. Například já jsem celá léta byla zvyklá jezdit výtahem. Je pro mě samozřejmostí v práci, protože mám kancelář v sedmém patře, v obchodních domech, kde jsem jinak s kočárkem a malou dcerou úplně bezradná, nejvíc jsem ho ale ještě donedávna využívala u nás v bytě.


Bydlíme v devátém patře. Za celých šest let, co v bytě jsem, nikdy nebyl výtah poškozen a já si nepamatuji, že bych kdy vyšla schody až nahoru pěšky. Před měsícem jsem si ovšem bohužel prožila traumatickou situaci a od té doby se všem výtahům vyhýbám obloukem.

Byl to nejděsivější moment mého života

Vracela jsem se z práce poměrně pozdě večer. Ráno často potkávám ve výtahu sousedy, takhle pozdě ale obvykle nikdo domů nechodí, a já tak jedu až do devátého patra sama. Místo toho, aby se ale výtah v devátém patře otevřel, dveře se zasekly a výtah sjel opět všechna patra dolů. Myslela jsem, že je to jen nějaká závada, která se v minutě sama opraví. Proto jsem opět stiskla tlačítko devátého patra.

Jenomže kromě toho, že se výtah nahoře zasekl, vypnulo se najednou i světlo. Ocitla jsem se náhle v úplné tmě a tichu. Čekala jsem snad pět minut, nervozita se stupňovala a mně bylo jasné, že se výtah sám neopraví. Proto jsem zavolala hasiče.

Zdroj: 123RF.COM

Naštěstí byl výtah v patře, takže jsem měla signál. Než ale přijela pomoc a než se dveře otevřely, strávila jsem ve výtahu dvě hodiny potmě. Baterie v mobilu se brzy vybila, a já se tak mohla spolehnout pouze na hlasy hasičů za stěnou dveří, kteří se rozhodli opravit poruchu a moji žádost o otevření dveří násilím odmítli.

Nic se mi nestalo, ale do výtahu mě už nikdo nedostane

Lidé kolem mě se diví, proč zážitek tolik řeším. Každý den chodím několikrát devět pater v našem domě, sedm pater v práci, kam se nedostanu s kočárkem, tam zkrátka s kočárkem nechodím. Z výtahů mám hrůzu a nehodlám riskovat, že se mi něco podobného ještě někdy stane. Někdo se mi směje, jiní mě litují.

Je pravda, že mé nohy trpí, protože ty stovky schodů každý den mi dají zabrat. Přemýšlím dokonce o tom, že se přestěhuji někam, kde budu bydlet maximálně ve čtvrtém patře. Nikdy bych si nemyslela, že pro mě život bez výtahu bude takový problém.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články