Marka jsem si vzala před třemi lety. Zatímco pro mě to byla první svatba, on už jednou ženatý byl. A právě skutečnost, že už měl za sebou jedno manželství, se v našem vztahu ukázala jako klíčová, především pak pokud jde o jeho maminku. Ta mě totiž neustále srovnává s Markovou bývalou manželkou.
Moc dobře jsem věděla, že už byl Marek jednou ženatý, jeho manželství ale nevyšlo, a tak se po šesti letech rozvedli. Brala jsem tuto skutečnost jako jeho součást a upřímně mi nikterak nevadilo, že už své ano jednou řekl jiné ženě. Marek mi řekl, že chce po mém boku začít nový život, což ale dost dobře nešlo, protože tu stále byla jeho matka.
Ať jsem udělala cokoliv, ona v tom byla lepší
Snažila jsem se Markově mamince zavděčit a přála jsem si, aby mě měla ráda. Už od prvního okamžiku, kdy nás Marek seznámil, mi ale bylo jasné, že vztah s ní zdaleka nebude tak růžový, jak jsem si ho představovala. Od začátku mi dávala jasně najevo, že Markova první manželka byla lepší.
Ať jsem udělala cokoliv a snažila se sebevíce, ona mi vždy naznačila, že Tamara, Markova první žena, to uměla lépe. Samozřejmě mě její chování mrzelo. Čím více se mě tchyně snažila ponížit, tím více jsem se snažila, abych jí dokázala, že se plete.
Neustále vytahuje kostlivce ze skříně
Zatímco se Marek snaží na první manželství zapomenout, protože nedopadlo zrovna dobře, jeho maminka neustále vytahuje kostlivce ze skříně. Nedělá jí problém mluvit o Tamaře kdykoli, kdy k tomu najde i tu sebemenší příležitost. Jsem si jistá, že se tímto chováním snaží ublížit především mně. Ono se nepříjemně poslouchá, když někdo stále mluví o bývalé ženě vašeho manžela, se kterou strávil osm let, z toho šest let byli manželé.
Tchyni přitom vůbec nedochází, že tím ubližuje nejen mně, ale zároveň i svému synovi. On by rád na Tamaru zapomněl, ale nejde to, protože jeho matka si ji postavila na piedestal a dává nám najevo, že se jí žádná nemůže rovnat.
Už se jí nesnažím zavděčit, stejně to nemá cenu
Zpočátku jsem se snažila, aby mě Markova maminka měla ráda. Dělala jsem všechno pro to, abych stoupla v jejích očích a ona uznala, že si její syn nevybral špatně. Velmi rychle mi došlo, že i kdybych dělala psí kusy a stavěla se třeba na hlavu, mojí tchyni se zavděčit nedokážu. Proto jsem se před nějakou dobou přestala snažit úplně, protože to vůbec nemá cenu.
Smiřuji se s tím, že mě maminka mého manžela nikdy nepřijme. Stále pro ni budu ta druhá, která nikdy nebude tak dobrá jako ta první. Sama za sebe ale vím, že jsem pro to udělala maximum a chyba není ve mně.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Nikol Kolomazníková
