S přestupem na gymnáziu jsem s učením hodně bojovala. Do svých šestnácti let jsem byla výborná žákyně, které všechno vycházelo, aniž by se musela učit, na střední škole jsem zjistila, že na ty poznámky taky musím občas mrknout.
No, a jelikož jsem se neuměla učit, začaly problémy už v prváku. Se čtyřkami jsem se probojovala až do posledního ročníku. S rodiči jsme se hádali, nechápali, jak jsem se z premiantky mohla stát – jak oni říkali – lajdákem. To nebyla pravda, já se učila a ať jsem se snažila jakkoli, logika matematiky a fyziky mi zkrátka do hlavy nešla.
Spory s rodiči před maturitou
Z matematiky jsem propadala a hrozilo, že se k maturitě nedostanu. Otec měl pořád řeči, že jsem měla jít radši na kadeřnici, když ze mě nakonec bez maturity stejně nic nebude. Naštěstí náš učitel měl více pochopení a nechal mě ve výsledku projít tak, abych se ke zkoušce dostala.
To bohužel nestačilo. Ačkoli jsem trávila stresem a učením všechen svůj čas, ústní zkoušku z češtiny jsem nedokázala obhájit. Když jsem domů přišla s brekem, místo pochopení jsem se dočkala kritiky. Rodiče nezajímalo, že jsem všechno zvládla, zkrátka jsem měla jen smůlu na knížku. Ačkoli jsem Olivera Twista četla, nedokázala jsem maturitní komisi, že si zasloužím projít.
Zdroj: 123RF.COM
Nebavila mě škola
Vysvětlovala jsem matce i otci, že se o prázdninách mohu přeučit a maturitu si opravit. Z jejich slov vyšlo najevo, že jsem stejně k ničemu a ať se budu připravovat sebevíc, nebudu mít žádnou šanci. Hrozně mě ponižovali a já začala dokonce vyčítat učitelům, že mi maturitu neuznali. Nakonec mi bylo řečeno, že jestli chci skončit jako uklízečka, měla bych si najít vlastní bydlení. To jsem sice nechtěla, ale žít s někým, kdo vás jenom ponižuje, to jsem odmítala. A tak jsem se na čas přestěhovala ke kamarádce a po několika měsících brigády na pokladně jednoho mini marketu jsem si našla garsonku.
Práce, která mě naplňuje
Hledala jsem práci, kde se dalo. Je pravda, že bez maturity dnes něco najdete jen těžko. Narazila jsem na jednorázovou výpomoc s kulisami při focení pro jakousi menší výstavu. V podstatě jsem měla jen přenášet stativy a světla, ale když jsem se začala zajímat o to, na co fotograf fotí a jemu se zalíbil můj zájem o focení, spřátelili jsme se a začali si psát. O týden později mě opět požádal o pomoc. Ze začátku jsem k němu cítila respekt, později jsem si dovolila vyřknout nahlas své rady a připomínky. A tak jsem se vypracovala až na jeho spolupracovnici v soukromé firmě.
Fotíme na výstavách, svatbách a dalších akcích. Plat je velmi slušný a nejedná se o jednoduchou práci, protože úprava fotek vyžaduje soustředěnost, poměrně hodně času a kreativní myšlení. Ukázalo se, že i člověk bez maturity má na tomhle světě své místo, pokud se předem nevzdá. Rodiče by si ale i tak určitě našli něco, čím argumentovat. A já vlastně ani nemám tendenci jim o své nové práci vyprávět.
Autor: Redakce
