Lindu s Markem vždy spojovala láska k počítačovým hrám. Jenomže nic by se nemělo přehánět. Poté, co spolu začali bydlet, jejich vztah fungoval vlastně jenom pomocí počítačů. Ráno oba vyrazili do práce, kde v kanceláři seděli u počítače a psali si během pracovní doby zamilované zprávy. Odpoledne si sedli každý do jiné místnosti a hráli spolu hry. Dnes neví, jak se spolu začít opět normálně bavit.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky z Ostravy. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Jen díky mojí lásce ke hrám se do mě Marek zamiloval
„Marek byl vždycky typ kluka, co moc nechodil ven. Raději seděl doma za svým přístrojem a psal si s holkama zprávy. Na žádnou to nezafungovalo. Až na mě. Když navíc zjistil, že mám ráda stejné hry jako on, začali jsme si rozumět,“ vypráví Linda. „Trávili jsme spolu hodně času společným hraním, volali jsme přes Skype, sblížili jsme se díky tomu. Párkrát jsme byli i venku na večeři, ale to je už dávno,“ vzpomíná.
Když se Linda s Markem sestěhovala, bylo jim oběma dvacet pět let. „Ani jeden z nás nechápal, že nás v našem věku ještě baví to, co většinou láká spíše puberťáky. Navíc oba pracujeme v kanceláři na počítačích, prakticky tak neděláme nic jiného, než že koukáme do těch beden. Ale náš vztah na tom fungoval dlouhou dobu. Vlastně funguje i dnes. A to je právě problém,“ popisuje.
Nedokážeme se bavit normálně. Jídlo si objednáváme, jinam než do práce nechodíme
Linda s Markem žijí ve strašlivém stereotypu. Ráno odejdou do práce, po práci sednou doma ke hrám, u kterých jsou do osmi hodin. Pak si objednají pizzu nebo čínu. Po jídle ještě dvě hodiny hrají a jdou spát. „Každý den je stejný. Já jsem v obýváku, Marek v ložnici. Mluvíme spolu jenom na chatech, jsme líní na sebe i křiknout. A já na Markovi cítím, že mu to vadí stejně jako mně.“
Několikrát se Linda pokoušela vytáhnout svého přítele ven. On ale vždy protestuje. A nakonec ji přemluví, aby si s ním raději zahrála hru. „Stejně to ale funguje i naopak,“ přiznává čtenářka. „Když on požádá mě, abych s ním zašla ven, já mám zrovna rozehranou hru a donutím ho, aby se přidal.“
I když jsou spolu Linda s Markem šťastní, oba cítí, že takto se jejich vztah nikam neposune. A nejen to. Především oni jako osobnosti se nikam nedostanou. „Nechci strávit celý svůj život tím, co teď dělám. Už ale nevím, jak se ze závislosti dostat. Kdyby mi s tím Marek pomohl, nějak bychom to možná zvládli. Jenže on je na tom stejně jako já.“
Autor: Šárka Cvrkalová
