Jako malá holka jsem neměla nejlepší kamarádku. Hrát si s dívkami mě totiž nikdy příliš nelákalo, daleko raději jsem trávila čas s kluky. Proto se mým nejlepším přítelem stal Tobík od sousedů, se kterým jsme jako děti byli pořád spolu. Rozdělila nás až střední škola, kterou jsme každý odešli studovat do jiného města. Jako děti jsme si ale dali slib.
Byl moje první dětská láska
Tobiáš nebyl jen mým nejlepším kamarádem. Byl i moje první dětská láska, na kterou vzpomínáte celý život. Tenkrát jsme byli děti a neměli ani ponětí, co to láska vlastně je, přesto jsme si jednoho dne v našem domku na stromě dali slib, že pokud se někdy rozloučíme a jako dospělí se opět potkáme a ani jeden z nás nebude zadaný, vezmeme se.
Byl to nevinný slib dvou naivních dětí. Kdo ví, jestli jsme to tenkrát neviděli někde v televizi, každopádně mě nenapadlo, že bych tento slib někdy dodržela. To se přece stává opravdu jen v těch filmech nebo v pohádkách, které v reálném světě zkrátka neexistují.
Neviděli jsme se dlouhé roky
Naše přátelství rozdělila střední škola. Od té doby jsme se neviděli a po pár letech na sebe dokonce ztratili kontakt. Dlouhé roky jsme tak vůbec nebyli ve spojení, i když nebudu lhát, že jsem si Tobiáše v dnešní moderní době nenašla na sociální síti a nepodívala se, jak vlastně žije. A že z něho vyrostl pořádný fešák!
Před rokem nás osud opět svedl dohromady. Upřímně jsem nevěřila, že se ještě někdy potkáme, natož aby se ve mně cosi zlomilo, když jsem po tak dlouhé době opět stála tváří v tvář svému nejlepšímu kamarádovi z dětství. Uvědomila jsem si, že moje city k němu asi úplně nevyhasly. Mělo to však jeden háček: Tobiášovu přítelkyni.
Zdroj: 123RF.COM
Zamilovala jsem se do něho znovu
Tobiáš se shodou okolností přestěhoval zpátky do rodného města i se svojí přítelkyní Magdou. Slušelo jim to spolu, ale já řešila jeden nepříjemný problém – znovu jsem se zamilovala do své první dětské lásky. Tobiáš byl vedle Magdy očividně šťastný a já mlčela. Neřekla jsem mu o svých citech, ale právě kvůli tomu, že mé srdce hořelo láskou k němu, jsem si nenašla žádného přítele.
Pamatuješ na náš slib?
Jsou to tři měsíce, kdy se Tobiáš s Magdou rozešel. Nebrala jsem to jako svoji příležitost, vždyť jsem ani netušila, jestli by i on byl schopný chovat ke mně jiné než kamarádské city. A právě na náš slib se mě Tobiáš před několika týdny zeptal. Byli jsme spolu zrovna v kavárně, když se mezi řečí zajímal, jestli si na náš slib pamatuji. Samozřejmě, že jsem si ho pamatovala! V tu chvíli jsem šla s pravdou ven, už nemělo smysl čekat. Přiznala jsem se, že Tobiáše miluji a děsila se jeho reakce. Co když ho kvůli svému přiznání opět ztratím?!
Neztratila. Tobiáš totiž rozhodl, že sliby se mají plnit. Samozřejmě, že jsme hned nešli na radnici, abychom se vzali. Nejdříve jsme spolu začali chodit. Co přinese budoucnost, to teprve uvidíme.
Autor: Nikol Kolomazníková
