Libuše (41): Musím chodit po práci na brigádu, abych uživila rodinu. Dětem se nelíbí, že s nimi netrávím čas

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
penize deti
penize deti

Co si člověk nadrobí, to by si měl také sníst. Vím, že jsem za svůj život udělala hodně chyb, ale změnila jsem se a snažím se být lepším člověkem. Bohužel mi ale z mého špatného období zůstaly na krku čtyři děti, které mají dohromady tři různé otce. A ani jeden z nich se o rodinu absolutně nezajímá.


Neříkám, že mít děti byla chyba. Při každém těhotenství jsem se těšila, jak na svět přivedu dalšího potomka. Vždy jsem chtěla hodně dětí, ale myslela jsem, že budu mít také šťastnou rodinu. Jenomže když se narodila třetí dcera a já řekla příteli, že není jejím otcem, rozešel se se mnou. Potom jsem potkala dalšího muže, se kterým jsem otěhotněla. Ale dřív, než se můj poslední syn narodil, on mě opustil, protože nedokázal vystát moje tři děti, natož ještě to další, co jsem s ním čekala.

Zdroj: 123RF.COM

Alimenty platí, ale bohužel to nestačí

Žiji teď sama v malém bytě. Spím v obývacím pokoji na gauči, zatímco dvanáctiletá dvojčata mají jeden pokoj a osmiletý syn s pětiletou dcerou sdílí pokoj druhý. Samozřejmě se nikomu z nich nelíbí, že nemají soukromí a že se musíme mačkat v tak malém bytě. Jenomže jinak to zkrátka nejde. Otcové dětí sice platí soudem přidělené alimenty, jenomže to sotva stačí na nájem. Nikdy jim nekoupili hračku, nikdy jim nepopřáli k narozeninám. Abych rodinu uživila, jsem od rána do večera v práci.

Od šesti do čtyř pracuji na pokladně. Po večerech ve skladu

Zdroj: 123RF.COM

S mým vzděláním, které je pouze základní, je opravdu špatné sehnat nějakou práci. Každé ráno vstávám brzy, abych od šesti nastoupila do jednoho malého obchůdku s potravinami, kde se střídám ještě s jednou dívkou – brigádnicí. S radostí beru každou její směnu, protože peněz pro mé čtyři děti není nikdy dost. Po práci odjíždím do nedalekého skladu, kde do deseti hodin přerovnávám zboží. Když mám náhodou v jedné z práci volno, jsem sice doma, ale kompletuji součástky a přivydělávám si tak ještě domácí prací.

Děti to nedokážou pochopit. Chtěly by jezdit na výlety jako jejich kamarádi

Děti jsou pro mě všechno, jenomže na ně nemám žádný čas. O ty mladší se starají na střídačku moje kamarádky. I když nevím, jaký je na ně spoleh, chůvu si nemůžu dovolit. Ty starší chodí do školy, potom musím spoléhat na to, že si udělají úkoly a budou trávit čas nějak hodnotně. Často se vracím domů potmě, ony přesto nespí a ptají se, kdy pojedeme na nějaký výlet. Od kamarádů slýchají historky a zážitky, zatímco já jim nikdy nic takového nemohla splnit.

Jenomže platit byt, elektřinu, vodu a všechny ty věci pro děti zkrátka nejde jenom tak. Potřebují oblečení, jídlo, pomůcky do školy. Snažím se jim také zajistit potřeby pro jejich zájmy. Nejstarší dcera miluje malování, proto jsem jí koupila malířský stojan a barvy. Její o půl minuty mladší bratr zase chce být muzikantem a kytara nebyla zadarmo.

Doufám, že až trochu povyrostou, budu jim moct splnit alespoň část z jejich snů. Bohužel v současné chvíli musím dát přednost práci před nimi. Snad jednou pochopí, že to všechno vlastně dělám pro ně.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články