Nikdy jsem neměla kdovíjak vysoké sebevědomí. Už jako dítě jsem byla často terčem posměchu a ani v dospívání to nebylo lepší. Když jsem dospěla do věku, kdy jsem se měla začít zajímat o kluky, byla jsem oproti jiným holkám pozadu, protože jsem si dostatečně nevěřila. Jsou totiž věci, na které nejsem zrovna pyšná a za které se stydím.
Rodiče byli alkoholici
Na rodiče si příliš nevzpomínám. Když mi byly čtyři roky, vzala mě od nich sociálka na udání starší sousedky. Takto mi to bylo vysvětleno a s tím já žiji. Bylo mi řečeno, že rodiče byli alkoholici a já vyrůstala jako dítě ulice. Jednoho dne sousedce došla trpělivost a udala je na sociálce. Tak si pro mě přijeli. Prý jsem byla podvyživené a zanedbané dítě, které údajně přežilo jen díky sousedce, která mi tajně nosila jídlo.
Zdroj: 123RF.COM
Život v dětském domově
Od čtyř let jsem vyrůstala v dětském domově. Pár pokusů o umístění do pěstounské rodiny sice proběhlo, ale vždycky skončilo stejně: rodina mě vrátila, protože to nefungovalo. Pak už se dokonce snažit přestali. Nemohu říci, že bych byla zrovna problémové dítě, ale mám v sobě zakořeněnou představu méněcennosti, nedokážu druhým důvěřovat a ve svých očích nejsem nic.
Můj princ na bílém koni
Zdroj: 123RF.COM
Před devíti měsíci jsem potkala Lukáše. Ještě donedávna bych to neřekla, možná bych se nad tím výrokem dokonce i od srdce smála, ale byla to láska na první pohled. Pracovala jsem za kasou v jednom místním obchodě, kam si Lukáš každé ráno chodil před prací kupovat svačinu. Po pár týdnech vzájemného okukování mě konečně pozval na rande. Od té chvíle jsme spolu.
Lukáš je můj princ na bílém koni. Díky němu si konečně připadám krásná a důležitá, což jsem během svého života mockrát nezažila. Přesto se mu ale stále nedokážu pořádně otevřít.
O své minulosti mlžím
Když se dva lidé sbližují, logicky si o sobě navzájem vypráví. Já vím o Lukášovi všechno: kde se narodil, kde vyrůstal, co dělají jeho rodiče, kde studoval. Naopak Lukáš toho o mně příliš mnoho neví, protože já o své minulosti záměrně mlžím.
Není se totiž čím chlubit. Zatímco jeho jako dítě rodiče zahrnovali láskou, mě zahrnovali akorát tak flaškami od alkoholu. Zatímco on chodil do lepší školy, já byla ráda, že jsem vůbec mohla chodit s dětmi z děcáku do obyčejné základky. Zatímco on by sebevědomí mohl rozdávat, já ho mám žalostně málo.
Bojím se přiznat pravdu
Jasně, že se Lukáš vyptával a stále se vyptává. Už si totiž všiml, že mu o sobě neříkám všechno, a začíná mu to vadit. Hádám, že je to proto, protože si myslí, že mu nedůvěřuji natolik, abych mu o sobě všechno řekla. Vůbec netuší, že mlžím jen proto, že se za svou minulost stydím. Lukáš je totiž z bohaté rodiny, nikdy mu nic nechybělo a odjakživa se stýkal jen s těmi „lepšími“. Děsím se přiznat mu pravdu. Co když totiž nebude chtít být s holkou z děcáku, a já tak přijdu o jediného člověka, kterého miluji?!
Autor: Nikol Kolomazníková
